Marek Stromský | foto: Martin Veselý, MAFRA

Oranice byla „crazy“, mínil vítěz první kvalifikace Velké pardubické

  • 0
V cílové rovince měl už poměrně solidní náskok, přesto se Marek Stromský musel o triumf v sobotní první kvalifikaci na Velkou pardubickou strachovat. V závěrečných metrech dostihu totiž na jeho hnědáka Hegnuse zle dotíral další hnědý valach Tzigane du Berlais v sedle s Janem Faltejskem, poslední šampioni Velké. Být závod o něco delší...

„Jo, možná by nás předhonili. Ale Hegnus zase ukázal, že patří ke špičce. Těším se na něj do Velké. Ať jsou s Tziganem oba dva zdraví a na podzim si to zase rozdáme,“ připomněl žokej Stromský souboj těchto dvou „jedničkových“ koní z říjnového vrcholu loňské sezony, kde byl naopak o něco lepší soupeř.

Jak byste popsal cestu k vaší kvalifikační výhře?
My jsme hlavně chtěli mít pohodový dostih, začít někde vpředu. Ulevit si, ať skočí pomalu Irskou lavici, protože má trochu bolavá záda. Pak už Radek (trenér Holčák) říkal, že mu to je jedno a že to nechá na mně, jelikož Hegnuse znám. Vyhovovalo mi, že Ribelino s Ter Millem kvalifikaci odvodili, my se za nimi vezli. Hegnus se trochu trápil v oranicích, ale to asi každý kůň, protože byly extrémně hluboké. Sem tam to bylo až moc „crazy“, ale podmínky mají všichni stejné. Průběh dostihu jsme měli dobrý, nikde žádná tlačenice, skákal dobře. Věřil jsem tomu, že když přejdeme na trávu, Hegnus ten konec bude mít. Obával jsem se Tzigana, protože to byla jeho půda. Taky k nám přišel - ale tentokrát jsme mu to za Velkou pardubickou oplatili. Na podzim to může být zase jiné.

Žokej Marek Stromský se blíží s Hegnusem do cíle.
Žokej Marek Stromský se řítí s Hegnusem do cíle.

Dráha tedy byla po nedávných deštích hodně promáčená?
Ano. Já kvůli tomu v jednom z předchozích dostihů zastavil Imphala. Posledně tu vyhrál, ale teď nejel vůbec. Myslel jsem, že neodcválám ani na start... Bylo to hodně naorané, a jak do toho naprší, koně v tom úplně ztrácejí nohy. Někde to je měkké míň, jinde víc, podle toho, kde voda stojí, nebo steče. Pro koně to bylo hodně náročné, v oranici to musejí umět.

Bylo z pohledu vašeho úspěchu klíčové, že koně běželi v balíku? I Ribelino, který se držel v čele, se pak do něj opětovně zařadil.
Já viděl, že ho anglický žokej (Andrew Glassonbury) po Havláku na oranici hodně honil, a říkal jsem si, že to Ribelino nemůže vydržet. S Hegnusem jsem radši počkal. Když kůň v té hluboké půdě dostane „čočku“, v cíli už to potom nedá... Vyplatilo se nám to, jemu ne. Ale nevím, jaké měl „ordre“ (pokyny od trenéra).

Ribelino tam posléze trochu klopýtl. Nelekl jste se, aby vám neupadl pod nohy?
Lekl. To samé se mi stalo tuším před dvěma lety, že mi kůň v oranici takhle ukopl a upadli jsme. Je tam díra, kterou nevidíte, voda to vymele. Je to tam nebezpečné.

Podmínky pro start ve Velké máte splněny. Půjdete s Hegnusem „na údržbu“ ještě třeba závěrečnou zářijovou kvalifikaci?
Záleží na počasí, ale podle mě jeden dostih určitě na nějaké „prodýchnutí“ poběží. To je však otázka na trenéra. Pro nás je důležité, že máme kvalifikaci úspěšně za sebou, vítězství je třešnička na dortu. Takže koníka můžeme šetřit doma a připravovat se na podzim.

Vedle hlavního dostihu jste v rámcových skončil první s Merellou a třetí s Hessoesse. Musíte být spokojený.
Paráda, bylo to super. Merella - tak jsem se dlouho nesvezl, od paní Vocáskové byla perfektně připravená. Je to strašně šikovná kobylka. Ta naše, Hessoesse, sbírá zkušenosti, skokově to nebylo úplně nejlepší. Ale myslím, že až to vypiluje, bude to na podzim úplně jiný kůň.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž