Už týden ho totiž hřeje pocit, že Česku ve Spojených arabských emirátech vystřílel v disciplíně trap olympijské místo pro závod v Riu.
K tomu do bohaté sbírky úspěchů přidal první triumf ve Světovém poháru. „Bude to krásný příběh, až ho budu vyprávět synům,“ jásal zkušený matador střílející za hradeckou Duklu.
Co víc těší? První místo v Al Ajnu, nebo místo na olympiádě?
Pro nás střelce je životně důležité místo na olympiádu. Když vyhrajete svěťák, nikdo to u nás moc neřeší. Místo je nejpodstatnější, od toho se odvíjejí finance do našeho sportu.
Zvykl jste si už na poměrně nový systém soutěže, ve kterém ve finále proti sobě střílí dvojice?
Moc to neprožívám. Změn jsem zažil už hodně. Tohle mi přijde jako nešťastné pravidlo, protože ne vždy vyhraje nejlepší střelec, co zasáhl nejvíc terčů. Všichni střelci to bereme, že to není úplně spravedlivé. Abyste se vůbec dostal do finále, musíte mít velký nástřel. Tam máte pět dobrých konkurentů, jdete od nuly na patnáct terčů. A jedna chyba už bývá dost. Dřív se chodilo do finále i na 120 zásahů, teď jsme se stodvacítkou patnáctý až dvacátý. Třicet čtyřicet lidí umí střílet dobře, konkurence je obrovská.
Olympijské místo se dá letos vystřílet v sedmi závodech. Vám se to povedlo na druhý pokus. Asi je to velká úleva.
To jo, nečekal jsem, že se to povede. Nástupy do sezony nemíváme úplně silné kvůli tomu, že máme zimu. Vítězí většinou rozstřílené národy, kde mají přes zimu teplo. Letos jsme ale udělali od ledna dobrý plán a dobrou přípravu, která se nám vyplatila.
Počátkem roku jste asi na brzký začátek přípravy nadával, že?
Člověku se nechce, když je druhý týden v lednu takové počasí, ale nedá se nic dělat. Tahle sezona je nejdůležitější z celého olympijského cyklu, museli jsme to absolvovat. Jeli jsme jednou do Španělska a dvakrát jsme byli na Kypru. Měl jsem spočítáno, že první tři měsíce jsem byl z domu 48 dní.
Hlavní cíl sezony jste splnil hned na začátku. A už jste naznačoval, že si můžete dovolit „dát voraz“.
Ještě jsem to moc neprobíral. Ale sezonu trochu pozměníme. Uvidíme, jak se to vyvrbí.
To by se synové Denis s Alanem mohli těšit, že táta bude víc doma?
To jo, nečekal jsem, že se povede kvalifikovat tak rychle. Byl to sen, ale teď to jsou příjemné starosti. Je pravda, že být doma by byla nejlepší odměna. A teď je reálné, že budu mít víc volna a strávím s rodinou víc času.
A co vás čeká kromě rodinné idylky?
Měl jsem v plánu nějaké soustředění ve Slovinsku, kde se bude konat i mistrovství Evropy. Plánovali jsme, že to pro nás bude nejdůležitější závod, kde bude největší šance získat místo na olympiádu. Něco se v areálu změnilo a v příštím týdnu se tam pojedeme podívat s hradeckým klubem. Potom si musíme sednout a udělat si znovu plán.
