I když sotva mohl potkat klokana ve vyprahlé krajině, zalité vedrem, plné halasu z tisícových špalírů, přece jednoho plyšového vzal do náruče na posledních metrech před cílem. To byl svérázný finiš vítěze olympijského závodu na horských kolech, Francouze Miguela Martineze. Český biker Radim Kořínek za ním dojel s dvanáctiminutovou ztrátou. "Mám čisté svědomí, odevzdal jsem vše, co ve mně bylo," řekl pro útěchu. Devětadvacáté místo nebylo nic k radosti. Padesát kilometrů, většinou v buši, byť poněkud zcivilizované, namáhavá stoupání, ošidné sjezdy i po kamenných hrbolatých schodech, to je pořádná porce pro nejlepší bikery světa. Ten nejuznávanější z nich, i z cyklokrosu proslulý Švýcar Thomas Frischknecht, se rozhoduje pro útok. Vydupá si záhy strhujícím tempem sólovou pozici a je mu na ní dobře. Honí jej, jak mohou, leč jeho náskok dosáhne celé minuty. "Ten mě netrápil," řekl poté Martinez. "Měl jsem plán, podle něho jsem jel." Vpředu se marně pokoušel udržet i Kořínek. "Tempo bylo strašné, když jsem se podíval při průjezdech okruhy na hodinky, ani jsem nechtěl věřit." V pátém okruhu Frischknechta opouštějí síly, nohy těžknou. Očividně trpí, na kamenech a kořenech už každý úder víc bolí. Přeřítí se přes něj bez milosti, nejdřív Belgičan Filip Meirhaeghe, pak Martinez. Čtyřnásobný mistr světa - jeden z nejmenších a nejlehčích se 164 centimetry a 52 kilogramy - v závěru ožívá, není k dostižení. Vítěz se opět pojistil svým rituálem. Večer před závodem umyl přilbu v mýdlové vodě. "Byl jsem třetí v Atlantě a následné čtyři roky jsem myslel na jediné, vyhrát v Sydney," svěřil se.
- pondělí 25. září 2000
