Třikrát po sobě odcházeli ze hřiště s vysokou porážkou, přesto si neustále neochvějně vtloukali do hlavy: zítra už to vyjde!
Přesně tak to českým baseballistům naočkoval jejich americký trenér. „Předtím šli kluci do zápasu se silnějšími soupeři s tím, že uvidí, co se stane. Nevěřili, že vyhrají. Teď tomu skutečně věří,“ říká Mike Griffin, který vede českou reprezentaci. A dlouholetá opora Jakub Hajtmar přikyvuje: „I když je soupeř papírově nad námi, jakmile přijdeme na hřiště, očekáváme výhru.“
Ve čtvrtek večer si Češi ověřili, že takové uvažování má něco do sebe. Na čtvrtý pokus konečně vyzráli na reprezentaci Tchaj-wanu, kterou v Brně přejeli 12:3. „Je to pro nás obrovská vzpruha do budoucna,“ jásá Hajtmar. Tchaj-wan možná ve sportovním světě nemá kdovíjaký zvuk, ale to neplatí pro baseball. V něm je ostrov u Číny šestou zemí světového žebříčku a možnost konfrontace s takovým sokem je pro Čechy mimořádnou událostí.
Naposledy se jim to poštěstilo před pěti roky, kdy právě s Tchaj-wanem jasně prohráli všechny tři duely. I při nynější jihomoravské sérii přátelských zápasů museli nejprve skousnout porážky 1:8, 4:9 a 4:12, než si konečně dokázali, že mohou uspět. „Když je soupeř papírově o třídu výš, je to znát. Člověk si musí zvyknout na jejich styl házení a pálení, je to rozdíl proti tomu, co známe z Evropy. Proto je každý zápas s nimi pro nás velké plus,“ přibližuje vnitřní polař Hajtmar.
Asijský baseball navíc provází nádech exotiky. „Jsou precizní v obraně a hážou víc technických nadhozů. Nejsou tak rychlé, ale mají výborné lokace. Na pálce je třeba být trpělivý a čekat na svůj balon,“ popisuje Hajtmar. „A hlavně mají všechno postavené na rychlosti, což na nás v obraně vyvíjí velký tlak. Není čas na žádnou chybu.“
Čechům trvalo, než se přizpůsobili. „V prvních zápasech jsme příliš chtěli a dělali jsme věci, které nebyly potřeba. Z toho pramenily chyby, částečně jsme se porazili sami. Dnes (ve čtvrtek) hráči uvěřili našemu procesu a konečně hráli jednoduše,“ hodnotil Griffin. „Taková výhra pro nás znamená velký krok dopředu.“
Ale kam až Češi mohou dojít?
V ideálním světě hrají každý den
Snažení českých baseballistů trochu připomíná boj s větrnými mlýny. Při veškerém úsilí a pokrocích, které v posledních letech udělali, je od absolutní elity dělí nedozírná propast.
Důvod je nasnadě: pálení a obíhání met je - a nejspíš i zůstane - v Česku amatérským sportem. „Pokud chcete soutěžit s profesionály, musíte tomu obětovat stejný čas jako oni. Pro kluky, kteří pracují a mají rodiny, je to náročné, ale všechno se dá skloubit. Obnáší to třeba třikrát týdně chodit cvičit a pět až šest dní na hřišti,“ objasňuje Hajtmar, hrající za brněnské Draky.
Jenže i přes veškeré nasazení je skoro nemožné vyrovnat se těm, kteří si svým baseballovým uměním vydělávají. Aktuální prověrka budiž dokonalou ilustrací. Přes všechnu úctu, kterou si Tchaj-wan vysloužil, ani zdaleka nepřivezl do Evropy svůj nejsilnější tým. Šlo o juniorský výběr, o němž jeho pálkařský kouč Tommy Cruz prohlásil: „Ani jeden z hráčů není profesionál.“
A přesto měl Tchaj-wan po většinu času nad nejlepšími Čechy navrch. „Ale Češi se mi líbili. Jsou to velcí chlapi, postupně zlepšovali svůj švih. Potřebují trochu zapracovat na obraně, ale budou lepší a lepší. Pracují na sobě,“ ocenil Portoričan Cruz, který nakoukl i do americké Major League Baseball.
To se zatím nikomu z českých hráčů nepovedlo. A i těch, kteří za svou hru dostávali zaplaceno, se najde jen pár. „V ideálním světě se baseball hraje každý den. Je fyzicky i mentálně náročné, když jej musíte skloubit ještě s prací. Ale kluci mají energii a tvrdě pracují, chceme se stále zlepšovat,“ oznamuje Griffin, který většinu roku pobývá v americké Severní Karolíně. „Ale i tak nám dává obrovské zkušenosti. Nasává informace od nejlepších na světě a vždycky nám předá něco, na čem pak pracujeme,“ sděluje Hajtmar.
I díky tomu Češi patří alespoň do širší evropské špičky, byť na medaili z mistrovství kontinentu ještě nedosáhli. „Všechno směřujeme k tomu, abychom ji příští rok získali. A chceme se poprat o olympiádu,“ vzhlíží Hajtmar k Tokiu 2020.
Že je to až příliš smělý cíl? Možná, ale nová mentalita českým baseballistům velí, že vždy mohou uspět.
