Podoba tohoto klání v mnohém připomínala některé slavnější akce stejného druhu. Podobně jako na Kanárských ostrovech při Race of Champions či v Bologni na Memoriálu Attilia Bettegy absolvovali i na trati ve Vittorio Veneto vždy dva jezdci svůj paralelní závod. Jednotlivé vozy byly rozděleny pouze do dvou kategorií podle počtu poháněných náprav. Příslušnost do skupiny A či N, stejně jako objem motoru, nehrály v tomto případě roli.
Trojanová dostala při této příležitosti po delší době šanci ke svezení s vozem skupiny A. Jednalo se opět o Daewoo Lanos, za jehož volantem jsme ji zvyklí vídat v českých soutěžích, to však řídí vůz skupiny N. V kategorii „dvoukolek“ se ve Vittorio Veneto sešlo celkem sedmnáct jezdců a většina soupeřů sympatické české pilotky disponovala vozy s podstatně silnějším motorem, než jaký představovala šestnáctistovka ve voze Daewoo Lanos.
„Do Itálie jsem přijela v pátek. Do ostrého auta jsem si sedla až při oficiálním tréninku na trati závodu. Chvíli mi trvalo, než jsem si znovu zvykla na vůz skupiny A. Při jednom průjezdu pod mostem v místě křížení obou okruhů mi auto trochu odskočilo a lehce zavadilo o betonovou konstrukci. Naštěstí to odnesl jenom blatník. Z auta i z šotolinového povrchu trati jsem měla zpočátku velké obavy. Ty se však rychle rozplynuly, “ popsala svůj vstup do závodu pilotka.
Během soboty absolvovali účastníci závodu dvoukolovou kvalifikaci. První fází prošla Češka bez problémů, druhé kolo, z nějž postupovala již jen osmička nejrychlejších, pro ni znamenalo stop. Postup do finále by byl opravdu velmi překvapivý a Kateřina Trojanová tak po skončení závodu zářila spokojeností.
„Bylo to super! Na této trati se jednotlivé zatáčky prostě nedaly projíždět jinak než bokem. Lanos sk. A, oproti loňské sezóně podstatně vylepšený, fungoval naprosto bezchybně. Stálo to za to. Opravdu nádherné svezení,“ neskrývala Katka své nadšení.
- úterý 26. června 2001
- 1
