Pokud se stane nějaké neštěstí na trase a posádka není zraněná, nasedne buď do sběrného kamionu balai, nebo zůstane u svého vozidla a pokouší se jej zabezpečit pro případný přejezd, transport nebo odtažení doprovodným kamionem vlastního týmu.
Velmi však záleží, v jakém terénu se nepojízdné vozidlo nachází. Trendem poslední doby je zvětšování asistenčních vozidel a naopak odlehčován těch závodních, aby se mohla pustit do co nejkomplikovanějších terénů co nejvyšší rychlostí. Asistence naopak rostou, protože se přesunují prakticky jen po silnici, od bivaku k bivaku, a to platí pro oba kontinenty, na nichž se Dakar konal.
I při pohledu na mapu zrušeného Dakaru 2008 bylo zřejmé, že asistence prakticky asfalt neopustí. Pokud se má takové vozidlo vydat do dun nebo do hor pro odpadlíka ze svého týmu, může zkomplikovat účinkování v soutěži i pro zbylé posádky týmu v soutěži.
"Dříve musely všechny asistence jet soutěž a byly k dispozici svým týmům, až když přijely do cíle, pokud se jim to podařilo. Taktika všech týmů byla proto mnohem opatrnější," vzpomíná šestinásobný vítěz Dakaru Karel Loprais.
Kdy vyráží smeták
Sběrný kamion balai (z francouzského výrazu pro smeták) vyráží na trasu až za poslední posádkou a nabírá na korbu pouze odpadlé nebo havarované motocykly. Auta ani kamiony za sebou táhnout nemůže.
Když už je kamion odtažen, nemá zcela vyhráno. "Záleží na tom, zda může natočit motor. Pokud motor dodýchal, nejede kamionu vzduchotechnika ani periferie, jako třeba posilovač řízení. Bez něj prakticky neotočíte volantem, auto nedostanete třeba přes Andy do Argentiny, i když by to bylo třeba po asfaltu. Po rovině to takový problém není," říká Karel Loprais. Při odtahu některých typů kamionů může navíc dojít i k poškození převodovky, není to jednoduchá záležitost.
Někdy se nepojízdné vozidlo dostává do cíle nejrůznějšími metodami, které okolí nabízí. "Ve třetí etapě v roce 1997 nám musela odstoupit šestikolka. Kluci ji tehdy v blízké vesnici dostali na vagón vlaku s tím, že ji dovezou do Dakaru po kolejích. Vlak se prý čtyři dny nepohnul a kluci u něj museli čekat. Ironií osudu jsme poté ve druhé polovině závodu odstoupili i my, auto nějak jelo, tak jsme se protloukali do Dakaru mimo soutěž. V jedné vesnici jsme se zeptali, kudy dál. Oni začali rozhazovat rukama, že takové auto prý stojí u nich na nádraží. My to přitom vůbec netušili, bylo to zajímavé shledání," říká Karel Loprais.
Snaha o záchranu techniky bývá hybnou silou řady výprav. Dnes jsou logistické schopnosti týmů daleko lepší než bývaly dřív, navíc fanoušci v Jižní Americe by pro posádky udělaly první poslední. Ne tak na Sahaře, tam vám odstavený kamion místní nadšenci rozeberou do šroubku za pár dnů, i kdyby sto kilometrů kolem vozidla nebylo živáčka.
Nejdřív zdraví, pak technika, říká Karel Loprais
"Pamatuji, že v roce 1988 odpadl jeden Liaz už v prologu a zůstal ve Francii. V závodě pak skončil tovární Liaz Mirka Krejsy. Posádka ho tehdy dotáhla do nejbližší osady, kde byla vojenská stanice. Svěřili jej vojákům a po skončení závodu se vypravili pro auto i s novou převodovkou. Prožili toho opravdu hodně, ale auto zachránili," vzpomíná Loprais.
Podobnou záchrannou výpravu zorganizoval jeho bratr Milan pro havarovaný kamion na Dakaru 2003. Auto se za pár měsíců skutečně vrátilo, byť hodně "očesané" od místních lapků.
"Základem je ale vždy zdraví, to je nejpřednější a vždy je potřeba se postarat o lidi. Technika jde vždy až pak, i když je cenná a nikdo o ni nechce úplně přijít," shrnuje Loprais.
Abyse letos technika dostal v pořádku z Dakaru do Evropy, je třeba ji přistavit do přístaviště Delta Dock na břehu řeky Paraná, tam bude naloděna spolu s vozidly těch, kdo závod dokončí.
