Odjel trénink či kvalifikaci, předstoupil před novináře, pak se na chvíli stavil za mechaniky do boxů, aby probrali nastavení motorky, a odtud honem do karavanu k učení. Tak vypadaly dny Karla Abrahama během víkendové Velké ceny v Brně. "Bylo to na prd. Musel jsem se od pěti do osmi biflovat, na okruhu jsem měl i známé, kteří už to mají za sebou, aby mi radili."
Ale vyplatilo se. V úterý ráno si Abraham navlékl oblek, předstoupil před komisi, vylosoval si tři otázky, z nichž jedna se týkala správních deliktů, druhá doručování a třetí Evropského parlamentu. Během čtvrt hodiny se na "potítku" připravil a pak spustil.
Výsledek? Třikrát za jedna! "Každý mi teď říká, že jsem šprťák, ale já to fakt neuměl. Byla to haluz," vypráví do telefonu. A v něm je najednou slyšet hlas jeho přítelkyně Nikoly, která křičí: "Lže! Šprtal se hodně, celý měsíc v tom ležel."
Pod nátlakem přizná, že se učení hlavně věnoval během měsíčního pobytu v Americe, kde trávil "prázdniny" mezi závody v Laguna Seca a Indianapolis, jenže zároveň jako správný student, který je přesvědčený, že nic neuměl, dodá: "Ještě v pondělí v šest hodin večer jsem neměl poslední předmět ani přečtený. Byl jsem nenaučený."
Spal špatně, jen tři hodiny, ale prý šlo o výjimku. "Že bych kvůli zkouškám nemohl zavřít oko, to u mě nehrozí." Ráno si ještě pro jistotu pročetl svou bakalářskou práci na téma nelegální zaměstnávání, kterou obhajoval. A pak už začala zkouška, po které si ke jménu může přidat dvě písmena - Bc. "Nebyl jsem extra nervózní, ale spadl mi kámen ze srdce."
Že by ho myšlenky na školu nějak svazovaly při brněnském závodě, si nemyslí. "Snažil jsem se, aby se to neprolínalo." Přesto z pověrčivosti o státnicích mlčel. Novinářům na otázku, proč v pondělí nebude jako jiní jezdci na Masarykově okruhu testovat, namluvil, že se musí na chvíli stavit ve škole. Z odpovědi na důvod se vykroutil.
Teď se brzy na akademickou půdu vrátí, neboť ještě nepodal přihlášku do navazujícího magisterského studia. A bude se jednou živit jako právník? "To bych nechtěl, maximálně jako soudce, to by mě bavilo. Ale právní vzdělání se neztratí." Pak už rozhovor končí, je čas slavit, ale Abraham ještě křikne: "Musím říct, že mi Nikča hodně pomáhala. A neříkám to z donucení. Je to fakt."
