„Sice jsem tím ztratil nějaké minuty a možná i šanci bojovat o vítězství v kategorii, ale určitě toho nelituju. Komu jinému bych už měl pomoct?“ říká závodník z Josefova Dolu v Jizerských horách, který jezdí v barvách týmu Orion MRG. V náročné třídě bez asistence nakonec dojel druhý, v celkovém pořadí motorkářů obsadil třicátou příčku.
S jakými dojmy jste se ze Saúdské Arábie, kde se teď Dakar jezdí, vrátil?
Jsem rád, že jsem to přežil i se strojem ve zdraví a neměl jsem větší poruchy, i když pravděpodobnost byla velká. Těší mě, že jsme oba z týmu dojeli do cíle, i když to bylo dost na hraně.
V kategorii Original by Motul, tedy bez asistence, jste skončil druhý. Spokojenost?
Když jsem do toho šel, samozřejmě jsem měl cíl vyhrát, ale samotného mě překvapilo, jak moc to bylo náročné. Tuhle závodní klasiku bez mechanika by si měl vyzkoušet každý. Je fakt těžké se starat o techniku, spaní, výživu, prostě komplet o všechno. Ze začátku jsem byl překvapený a unavený, ale pak jsem si zvykl a užíval si to. Do toho však přišly i jiné okolnosti, dvakrát jsem musel zachraňovat Martina Michka, to mě zdrželo a na první místo už jsem nedosáhl.
Co pro vás bylo nejtěžší?
Nejhorší je najít si čas sám pro sebe. Každý den se do bivaku dostanete zhruba kolem čtvrté hodiny, musíte natankovat motorku, pak začíná servis a ten může trvat dvě nebo taky šest hodin. Od výměny pneumatik a oleje až po dotažení všech šroubů. Teprve po večeři jsem doháněl regeneraci, snažil se do sebe dostat nějaké výživové doplňky. Nejtěžší je najít si v tom nějaký systém.
Kdo drsnou kategorii nezkusí na vlastní kůži, neuvěří?
Přesně tak. Vždycky jsem o ní slyšel jen z vyprávění. Něco mi poradili jezdci z libereckého regionu David Pabiška a Honza Veselý. Úplně něco jiného je ale vyzkoušet si to a ještě k tomu závodit na vysoké úrovni.
O Dakar jste kvůli říjnové zlomenině klíční kosti málem přišel. Byl jste stoprocentně fit?
Ztratil jsem asi dva měsíce přípravy, ale díky sponzorovi, který mi zajistil léčení na přední klinice, jsem Dakar nakonec stihl. Zranění se určitě podepsalo na mé počáteční únavě. Je to poučení, že se před vrcholem sezony příště musím vyhnout karambolům.
Dvakrát jste na trati pomáhal svému parťákovi Michkovi. Kolik vás to stálo času?
Zhruba čtyřicet minut, ale nejde to spočítat přesně. Před první ztrátou jsem jel asi 15 minut za vedoucím Litevcem a měl jsem reálnou šanci na vítězství, ale to je jen kdyby. Soupeř by ale určitě znervózněl, ostatně ve druhé polovině závodu začal dělat navigační chyby. Ale byl zkušený a pohlídal si to. Pomoci Martinovi rozhodně nelituju, od toho v týmu jsem.
 |
Překvapilo vás na letošním Dakaru i něco jiného, než náročnost vaší kategorie?
Ano, bylo to docela překvapivé i z hlediska navigace. Ta byla opravdu náročná, i dakarská špička bloudila. Ve druhé půlce přišly na pořad velké duny a to mi sedí, v nich jsem si to opravdu užíval. Bylo to trochu jiné než předchozí ročníky, ale rychlost byla stále velká, to se nezměnilo.
Pojedete bez asistence i příští Dakar, nebo to byl jednorázový experiment?
Experiment to byl, chtěli jsme s týmem něco trošku změnit, aby pro mě byl závod ještě zajímavější. Sedm Dakarů jsem jel s mechanikem, takže bylo na čase vyzkoušet si to bez něj. Jestli pojedu další Dakar, bude pro mě výzva v téhle kategorii vyhrát. Ale to je předčasné.
Teď je čas na odpočinek…
Přesně tak. Plánuju nějaký wellness, který si po náročném zážitku zasloužím. A chci taky zajít na běžky do Jizerských hor, rok jsem na nich nebyl. Potřebuju si užít trochu klidu.
