„Zvládnout zařídit všechnu administrativu, motorky, týmové oblečení a další náležitosti, a postavit se na start je moje vítězství. Jo, jsem na sebe hrdý,“ ulevil si před odletem.
Jenom s designem přilby, v níž bude na Dakaru počtvrté v kariéře bojovat, si Brabec nemusel moc lámat hlavu. Opět se ponese ve znamení pocty RAF, tedy Královského vojenského letectva. Na tato tři písmena Brabec nezapomíná nikdy.
Hrdinství pilotů RAF ho fascinuje celoživotně; válečnou historii má nastudovanou nejen z knih, ale i z návštěv míst památných bitev. Vždyť i tiskovou konferenci před odletem na Dakar chtěl Brabec uspořádat za přítomnosti válečných veteránů Emila Bočka a Tomáše Loma v muzeu RAF v Ivančicích nedaleko Brna. Koronavirová petlice mu plány překazila.
Jedu se učit Dakar. Jediný Čech, který závodil v F1, si plní velký dětský sen |
S Tomášem Lomem, radiotelegrafistou a palubním střelcem slavné 311. bombardovací perutě, se alespoň osobně setkal.
„Zasalutoval jsem mu, že jsem nikdy neviděl živého rafáka. A on na to: Já jsem taky nikdy neviděl živého jezdce Dakaru,“ popsal setkání s 96letým veteránem Brabec.
Když mu Lom vyjadřoval obdiv za to, s jakou kuráží se potýká s písečnými dunami, s úsměvem na tváři mu oponoval: „No jo, ale já u toho nemusím střílet po Němcích!“
Motocyklový jezdec Jan Brabec.
Ostatně i o Rallye Dakar mluví závodník z jihomoravské Nosislavi jako o válce. „Neřekl jsem to jen já. Taky (americký vítěz Dakaru) Ricky Brabec a další. Pokud chcete tuhle rallye jet rychle, je to vabank. Nikdy nevíte, kde ve stínu čeká jaký šutr. Bohužel minulý Dakar měl dvě oběti na životech a vstoupit do něj je jako vejít do bitvy. Vždycky se může něco podělat. Přirovnal bych to k odletu pilotů do letecké bitvy. Nevíte, jestli se vy vrátíte, ale váš kamarád už ne,“ říká 37letý závodník.
Letošní „válka jménem Dakar“ začne v sobotu prologem v Džiddě, v cíli po 12 etapách budou mít účastníci na stejném místě za sebou 4 778 kilometrů měřených úseků.
Dřív Brabec na přilbách míval jména českých pilotů s nejvíce sestřely, poslechem jejich příběhů ze sluchátek se uklidňoval v těžkých chvílích a jeho dlouhodobým snem je proletět se v historickém spitfiru.
Zatím mu musí stačit let s instruktorem ve vojenské stíhačce. Čas od času létá Brabec na jednomotorové Cessně 172.
„Je to úžasný pocit, vznášet se takhle nad Moravou. Lítání mě hrozně baví. Bohužel i z tohoto pohledu je koronavirus na prd. Letadla byla dlouho uzemněná,“ povzdechne si Brabec.
Alespoň však o letošku může říct, že poprvé jede na Dakar důkladně připraven. Napoprvé prý nevěděl, do čeho jde, napodruhé byl přehnaně nervózní a do třetice nemohl ještě krátce před startem kvůli zranění pořádně chodit.
Letos, protože se téměř nemohlo závodit, věnoval čas doléčení a přípravě. „Napočtvrté chci na Dakaru pořádně závodit! Teď už je to na mně, abych někde nezabloudil a jel i hlavou. V naší kategorii budeme mít jen šest pneumatik, s nimiž je potřeba vyjít,“ připomíná.
A když to nevyjde? Vzpomene si na piloty RAF. Tak historicky osudový jako jejich bitvy Dakar přece jen není.
