Uplynulý závodní víkend v Montrealu přinesl dvě hlavní zprávy: vítězství Lewise Hamiltona z Mercedesu a také prodloužení kontraktu pro Velkou cenu Kanady až do roku 2029. Ostrovní okruh na řece Svatého Vavřince bude dál náležet do prestižní společnosti. Jenže jak moc početné?
„Náš pohled je takový, že bychom rádi šli nad 21 závodů,“ tvrdí Sean Bratches, výkonný ředitel Liberty Media, nového vlastníka formule 1.
Je veřejným tajemstvím, že americký mediální gigant plánuje dobýt zámořský trh. „Rádi bychom přidali město typu New Yorku, Los Angeles, Miami nebo Las Vegas. Z toho se může stát skutečně mimořádná záležitost,“ řekl Chase Carey krátce poté, co v lednu nahradil v čele F1 legendárního Brita Bernieho Ecclestonea.
Chystaný nárůst počtu Velkých cen se ale nelíbí některým respektovaným závodníkům. Proti je třeba Hamilton, hlasitým odpůrcem se stal i Fernando Alonso. Španělský pilot letos připomíná vrtošivého starce. Naříká nad mnohým, tvrdě kritizuje hlavně kvalitu svého oranžového vozu McLaren.
K plánované expanzi formule 1 řekl: „Začínal jsem, když bylo v kalendáři šestnáct závodů plus testy. Teď rok od roku navyšujeme počet závodů a řekl bych, že současný stav je už dost náročný.“
Alonso dokonce pohrozil koncem kariéry, pokud počet Grand Prix nabobtná na 25. Právě o takovém čísle se uvažuje pro nejbližší budoucnost. Nyní je v kalendáři šampionátu dvacet Velkých cen, dosavadní maximum je o jeden závod vyšší.
Až na Afriku se jezdí na všech světadílech. Jaký rozdíl oproti počátkům elitního seriálu. V 50. letech měl zprvu sedm epizod, šest evropských a jednu americkou.
Tyto okruhy dnes patří mezi klasiku: Kdo by neznal italskou Monzu, belgické Spa či „The Brickyard“ (Cihelnu) v americkém Indianapolis. A co teprve zrádné uličky Monaka.
Začalo se v Británii
Vůbec poprvé se jelo 13. května 1950 na britském Silverstonu, za přítomnosti krále Jiřího VI. a celkem 200 tisíc diváků. Zvítězil Ital Giuseppe Farina v Alfě Romeo.
Pozvolný nárůst Velkých cen způsobila ambice proniknout na nové trhy, zájem pohádkově bohatých zemí (např. Bahrajn) i snaha politiků o získání prestiže.
Když se před třemi lety závodilo poprvé v Rusku, naplnily se sny Leonida Brežněva či Borise Jelcina. Zhmotnil je až Vladimir Putin a projekt honosné olympiády v Soči. „Vyjde to levněji, než kdybychom stavěli okruh někde na zelené louce,“ zdůvodňoval Putin, proč okruh bude stát právě v lázeňském městě a přímo v olympijském areálu.
Okruhy ale jen nepřibývají, mnohé se vrací (jako pro příští rok německý Hockenheimring a také ten francouzský Paula Picarda), další z kalendáře F1 vypadávají.
Senna se po celou kariéru nevzdal své přilby v národních barvách Brazílie.
Zatímco Kanada získala o víkendu jistotu pro další léta, už delší dobou je jasné, že v Malajsii se kvůli vysokým nákladům a klesajícímu zájmu fanoušků letos jelo naposledy. Tamější Velká cena přitom na konci minulého tisíciletí odstartovala rozšiřování kalendáře a částečný přesun F1 do asijských zemí s rychle rostoucí ekonomikou.
Největší stálicí v seriálu je Monza, trať s dlouhými rovinkami hostila Velkou cenu 66krát, následuje Monako, kde se jezdí vůbec nejprestižnější Grand Prix. Trať v úzkých uličkách Monaka však zároveň spousta pilotů nenávidí. „Je to jako jezdit na kole v obýváku,“ říkal například Nelson Piquet, trojnásobný mistr světa.
Je nemálo okruhů, jež bohužel pamatují také smrtelné nehody. Krutý byl například víkend v roce 1994 při Velké ceně San Marina, kdy zemřeli hned dva piloti, včetně legendárního Ayrtona Senny.
Z pohledu na obrázky, jak se Senna kvůli mechanické závadě řítí vstříc betonové bariéře, dodnes mrazí. „Nikdy jsem nepotkal zanícenějšího pilota. Žil, aby řídil. A zemřel při řízení,“ řekl o trojnásobném světovém šampionovi skotský závodník Jackie Stewart.
NA TRATI. Jules Bianchi při Velké ceně Japonska.
Nejukrutnější bilanci drží německý Nürburgring, kde našlo smrt při Velkých cenách pět jezdců, tři oběti ze startovního pole si vyžádaly Grand Prix v Monze. Zatím poslední smrtelná nehoda se přihodila v roce 2014.
Francouz Jules Bianchi se řítil po mokrém asfaltu japonské Suzuky, když ztratil kontrolu nad monopostem Marussie a narazil hlavou do jeřábu u trati. Ten právě vyprošťoval vůz Adriana Sutila. Bianchi fatálním zraněním podlehl po dlouhém, téměř ročním boji. Formule 1 tehdy opět ukázala, že je riskantním podnikem.
Podnikem, z něhož udělal Ecclestone obrovský byznys. Jak rychle budou přibývat nové pobočky?
To ukážou až další jednání. Zájemců o pořádání Velké ceny existuje více, ale formule 1 je mocná značka a nechce se rozšiřovat jen kvůli tomu, že může. Hledá silná, prosperující partnerství. „Cílem je udržet kvalitu, nejde o kvantitu,“ tvrdí Ross Brawn, sportovní ředitel mnohamiliardového kolosu.
