Karle, nejsou slova o bodech jen přáním? Vždyť letos jste byl nejlépe 21., loni 17.
On to nikdo nevidí, jen já a mí blízcí. Ale těm bodům jsem letos blíž než loni. Mám smůlu, pech.
V čem?
Třeba na Sachsenringu jsem byl po první kvalifikaci 23., v sobotu se chtěl zlepšit. Jenže vyjel jsem na trať a motorka se zadřela a já celý zbytek kvalifikace strávil v boxu a propadal se. A takovýchto problémů mám x v každém závodě. A když jsem špatnej na startu, tak už dvacet lidí nepředjedu, tak dobrej samozřejmě nejsem.
Ale taky chybujete. V Anglii jste musel kvůli přešlapu na startu za trest projet boxem.
Hloupá chyba! Ale člověk se pořád učí. Byl jsem za čárou deset dvacet centimetrů, vůbec si to nevšiml. Pak jsem odstartoval na světla, předjel asi deset lidí a dostal se na úroveň jezdců, kteří nakonec skončili dvanáctí třináctí. Jenže...
Jenže přišel trest.
Ano. Když jsem projel první kolo, ničeho jsem si na tabuli nevšiml. Při druhém vidím číslo 44 - to jsem já a při třetím už na mě mávali z boxu. Musel jsem projet paddockem a závod vlastně skončil. Pak už jsem jen trénoval. Byl jsem nešťastnej, strašně nešťastnej, žádné chyby jsem si totiž nebyl vědom.
Karel AbrahamNarodil se 2. ledna 1990 v Brně, bydlí v Bystrci. |
Co váš otec, hodně nadával?
Mrzelo ho to. Ale věděl, že je to chyba, kterou se učím.
Když mluvíme o otci. Jaká je pro vás výhoda, že je jedním ze spoluvlastníků brněnského okruhu?
Mohu tam kdykoliv přijet, chodit běhat... Ale testování? To ne. Letos jsem tam trénoval jen dvakrát dva dny. A ani se to nedá nazvat trénink, spíš jsme zkoušeli nastavení motorky.
Vraťme se k vašemu přání získat v Brně body. Už jste slíbil nějakou odměnu svému týmu?
(Přemýšlí) Ne. Oni sponzoři jsou moc vážní lidé, žádní pařmeni. Ale asi bych něco do placu dát měl, že?
Určitě.
Tak jo. Až udělám body, tak prostě budeme slavit.
Brněnský závod se pojede po pětitýdenní pauze. Jak jste si užil volno?
Moc volného času jsem neměl. Pořád trénink, masáže nebo doktor. Navíc se mi porouchal skútr, takže nic moc.
Porouchaný skútr, to je takové neštěstí?
Musím trčet doma, nikam se bez něj moc nedostanu. Když si zvyknete s ním jezdit, tak už se vám nechce na šalinu. Na skútru můžu za kámošema, nebo kámoškama (smích).
Mluvil jste o tréninku. Jak vypadá trénink motocyklového závodníka.
Fakt hnus! Mám svého trenéra a to je síla.
Vážně? Zkuste popsat ten nejhorší den.
To je každej. Fakt mi dává docela záhul. Jsme pořád v posilovně nebo musím běhat. Mně se zdá, že když jsem na konci sil, tak mi řekne, že jsme v polovině a dá mi ještě dvakrát tolik. Běhám takový okruh a já ho jednou dal za 15:45. A víte, co mi řekl?
Ne.
Že pokud chci skončit, musím to dát pod patnáct. Blázen (smích).
Co kamarádi, už po vás chtějí volňásky na víkend?
Nějaké mám. Ale neleží mi jich dvě stě na stole. Když přijde dobrej kamoš, tak mu ho dám. Když přijde kámoš kamoše od kámoše, tak má smůlu.
Od trati bydlíte deset minut. Budete raději jezdit domů, nebo přespíte na okruhu?
Zůstanu na okruhu, je to pohodlnější. Víc žijete závodem.
Jak vlastně vypadá takový závodnický den?
Vstanu, lehce se nasnídám. Pak se rozhýbu, abych v první zatáčce ještě nespal. V depu si pak probereme taktiku. Před kvalifikací řešíme, kolikrát zajedu do boxů. Po ní pak s týmem řeším nastavení, jdu se podívat na dvěstěpadesátky, které jezdí podobně jako my. Trenér mi dává rady.
Prý pomáhá i playstation, lépe si zapamatujete trať.
Částečně, ale ta hra má samozřejmě daleko do reality. Okruh si samozřejmě vždycky projdu nebo projedu na skútru.
Vy jste také velkým fanouškem Valentina Rossiho. Jak prožíváte jeho letošní zapeklitou sezonu?
Je to nejlepší jezdec, kterého znám. Ovšem teď se mi zdá, že má velkou smůlu. Ale s tím já mu nepomůžu (hořký úsměv).
Ví naopak Valentino Rossi, kdo je Karel Abraham?
Doufám, že mě zná. On se o jiné kategorie dost zajímá. Teda ne že bych se s ním nějak vykecával, vlastně s ním jsem nikdy nemluvil, ale myslím, že ví, o koho jde.
