Tak trochu smutné Popelce.
Když se totiž chvilku po posledním závodě kropili medailisté šampaňským, sledoval je český plochodrážník smutnýma očima. "Čtvrté místo beru. Ale stejně - člověk chce vždycky vyhrávat," povzdychl si.
Motorka jela, všechno fungovalo jak mělo. Na nejlepší trojici Bacher, Riss a Philips to stejně nestačilo.
"Bylo to jen ve mně. Kdyby se teď závod opakoval, taky bych skončil čtvrtý. Jel jsem hlavní závod, pak áčkové finále. Štěstí jsem měl už tak hodně. Chtít víc, to by už bylo moc."
O smůle by v sobotu mohl vyprávět spíš Fin Kylmäkorpi. Suverén rozjížděk přišel o medaili, když mu v poslední jízdě přestala jet motorka. "Takový je zkrátka závodnický život," ví Scheiderwind.
Možná i kvůli tomu je se čtvrtým místem spokojený. "Pořád lepší, než kdybych to zabalil a jel domů," směje se.
I to se totiž mohlo klidně stát. Ještě pár hodin před vyvrcholením šampionátu přemýšlel o tom, jak se dostat do hlavního závodu. Z rozjížďky "poslední šance" postupovali jen dva. Schneiderweind ji nakonec vyhrál.
A pak i další dvě bodované rozjížďky. "Nějak jsem to ani neprožíval. Stejně musím dát do každé jízdy všechno. Kdybych pak povolil v koncentraci, nebudu první ale sedmnáctý."
Sedmnáctka bylo ostatně i číslo, se kterým šestačtyřicetiletý plošinář do závodu nastupoval. Po dvou jízdách už každý věděl, že proti nim nejede žádný náhradník.
To bylo ostatně poznat i na třetí jízdě. Jeden z jezdců mu přejel před předním kolem tak natěsno, že svou motorku bez brzd musel Schneiderweind krotit hodně divoce. "Mě trefil do předního kola, sám si bouchl do prken. Byla to ukázková kotva. Myslel jsem, že vystoupím za mantinel," usmívá se při vzpomínce na karambol. Soupeři ale divoký manévr nezazlívá. "Tak se prostě jezdí, nadávat nemá cenu. Musím se snažit příště mu to vrátit."
Už při návratu do depa na srážku nemyslel. Nebyl čas. "Měnili jsme převody, něco na jednotce. Přemýšleli jsme, jak příští jízdu zas o něco zlepšit."
Motor měnil jeho tým už noc před závodem. "Šlapal bezvadně," chválil pak výměnu. Sám nespal několik nocí, závěrečné nastavení už ale musel nechat na mechanicích.
"Asi bych se z toho zbláznil," směje se. V sobotu večer si už mohl zabláznit se svými mechaniky.
