Procházka: Lovil jsem, chaos byl cíl. Věděl jsem v 1. kole, že ho knokautuju

  • 27
Las Vegas (Od našeho zpravodaje) - Setkali jsme se nedlouho po vítězství. Pravé oko Jiřího Procházky zdobila krvavá a modrá podlitina, zato tvář hrála spokojeností a štěstím. Prohra zapomenuta, nejlepší český MMA zápasník už zase rozdává knokauty. V neděli v Las Vegas na turnaji UFC 300 porazil Aleksandara Rakiče.

„Cítím se naprosto skvěle. Jsem spokojený, že jsem prokázal, že dokážu být nejlepší a že jsem v sobě našel to násilí. Potřeboval jsem v sobě probudit jiskru, najít toho lovce, za to jsem moc rád,“ vyprávěl Procházka po vítězství.

Kdy jste věděl, že Rakič schytá K.O. a vyhrajete?
V prvním kole. Když jsem viděl, jak po něm sedí na židli, zachytil jsem jeho pravou duši. Ze začátku se snažil jít do toho tvrdě, ale po pár úderech člověk masku změní. Jakmile jsem ho viděl, byla to cesta k vítězství.

Procházka knokautoval Rakiče! Divoká bitka a bonus 7 milionů za nejlepší výkon

Zdá se, že vám svědčí, když na soupeře sešlete chaos.
Jo, to byl cíl. Ve druhém kole jsem se konečně dostal k tomu, abych ho nalákal do pasti. Plánoval jsem spoustu pohybu, hodně ran, ale čekal jsem moc dlouho. Nejdřív jsem cítil, že nedokážu zachytit, jaký Rakič je. Dařilo se mu utíkat, několikrát se dobře trefil. Časoval to lépe než já, to musím ocenit.

Trápil vás i kopy na lýtko.
Potřeboval jsem si ho načíst, zacílit na něj a k tomu občas něco potřebujete obětovat. Bylo to v pohodě, až už čtvrtého nebo pátého jsem si uvědomil, že to cítím a že s tím musím něco dělat. Začít víc pracovat. Do té doby jsem se ale snažil zachytit jeho údery, abych pocítil, jakou sílu používá a o co se snaží. Co bude opakovat. Jakmile začne soupeř něco opakovat, pochopíte, o co se snaží. A v tu chvíli já vypouštím svoje zbraně.

Podívejte se, jak Procházka ukončil Rakiče:

Co jste v tom prvním kole z Rakiče cítil?
Že hodně tlačil, ale nepřirozeně. Dával do toho moc, zatímco já jsem se po čase uvolnil. Jako bych byl na lovu a spustil bouři. Ale jsem rád, v mnoha ohledech mě ozkoušel.

Komentátoři se v průběhu zápasu shodli, že máte ruce dole, jako byste nerespektoval jeho sílu. Co vy na to?
To je něco, co je ve mně zakořeněné. Pokaždé si přidělám problémy tím, že mám potřebu ukázat soupeři, že na mě nic nemá. Ale snažím se to nedělat, protože třeba proti lidem jako Pereira není dobrý nápad přijmout jakoukoliv ránu. Takže se hlavně snažím pracovat na pohybu hlavy. Jako blesk. Jako stín.

Procházka si chystá úder zadní pravou rukou.
Procházka ukončil Rakiče ve druhém kole technickým knokautem.

Vadí to trenérům?
Jasně, ale znají mě. I když v posledních letech jsem toho změnil opravdu hodně. Snažím se nebýt tak nedisciplinovaný, naopak chaos udržet pod kontrolou a směrovat, kam potřebuju.

Jak moc vás v zápase hnaly Rakičovy řeči o falešném samuraji?
Já byl za Aleksandara rád. Po prohře v New Yorku jsem cítil, že potřebuju popostrčit a bojovat s někým, kdo bude agresivní a bude si hrát na drsňáka. Alex byl přesně takový. Já jen potřeboval ten svůj instinkt lovce propojit se zkušenostmi, technikou a udržet to v jednom.

Kdy chcete zápasit znovu?
Co nejdřív.

Ještě povězte. Lidi vás den před zápasem viděli procházet se večer okolo areny. Vypadal jste, že rozjímáte, a fanoušci nevěděli, jestli vás mohou oslovit.
Je to takový můj rituál. Svět nabízí spoustu rozptýlení, vy ale někdy potřebujete být sami v tichu s vlastními věcmi. Abyste dokázal následovat svoji vizi co nejupřímněji. Nejsem nějaký blázen, lidi za mnou můžou přijít a pokecat, jen jsou nějaké hranice. Pro mě je tohle něco jako meditace.