A pár dní byl jejím tréninkovým partnerem i Dominik Hašek. "Dominik je nadšený lyžař a je to na něm i vidět," vypráví pražská slalomářka.
Jak se vlastně k vám přidal?
S mým trenérem Pavlem (Šťastným) se znají už dlouho. Dominik má lyžování rád, a tak mu Pavel řekl, aby za námi přijel. Je to určitě zpestření, protože Dominik je zajímavý člověk, úžasný sportovec a úžasná osobnost, takže když se vrátím ze sjezdovky, mám si s ním co říct.
Ale až do tohoto soustředění jste se s ním neznala?
Ano. A jsem ráda, že jsem měla možnost ho poznat osobně. Vždyť Nagano jsme sledovali snad všichni a Dominik je nesmazatelná osobnost sportu, a to nejen v Česku, ale i v Kanadě a Americe.
Možná i jeho překvapilo, jak dlouhou sezonu lyžaři mají. Lidi plánují dovolenou u moře a vy jste na konci května stejně pořád na sněhu a trénujete techniku.
Tak to je, lyžařské sezony prostě dlouhé jsou. Přitom se závoděním se končí v půlce března, pak si dáme na týden či dva pauzu a následně ještě vyrážíme na hory, protože v dubnu i květnu jsou třeba na ledovcích ještě výborné podmínky. V červnu a červenci pak máme volněji, trénujeme hlavně kondici a mám i dva týdny úplně volno. A od půlky října se začíná zase závodit. Je to opravdu náročný program, třeba tohle je náš už čtvrtý přípravný kemp na novou sezonu. V létě pak některé týmy letí za sněhem na Nový Zéland, my se vydáme do Švýcarska na ledovec, kde kolem 3 500 metrů sníh je.
Mě samého zaskočilo, že na soustředění vstáváte už ve čtyři ráno.
Lyžaři vstávají obecně brzy, vždyť i závody nám začínají ráno. Ale tady je to extrém, protože ráno je kvalitnější sníh. Jsou to ovšem jen dva tři týdny v roce, kdy vstáváme ve čtyři, takže se to dá přežít. Jindy vstáváme v šest, protože nám tréninky začínají dřív, než přijdou na kopec rekreační lyžaři. Jenže na rozdíl od lidí, co chodí do továrny, já si jdu před obědem klidně na hodinku lehnout. Ale to brzké vstávání tady stojí za to. Přijedeme na svah a vidíme východ slunce, při cestě nahoru nám před autem běhají zajíci, srnky či lišky. Není to zase tak hrozné, když někdo vstává do práce celý život v pět, tak mu to ani nepřijde.
Říkáte, že v červenci budete mít volněji, tak jaká je vaše ideální dovolená?
U mě je to kombinace toho, že je člověk doma a nemusí si balit tu velkou tašku, kterou prostě na dva týdny zavřu do skříně. Dělám práci, při které se hodně cestuje, takže když mám volno, chci být doma. Dva roky jsem proto nikde nebyla, letos asi na týden vyrazím k moři. Vždyť víte, jak voní mořský písek i vzduch, jednou za dva tři roky prostě k němu musím.
Baví člověka po těch letech pořád cestování, které k lyžování patří?
Baví. Cestujeme hodně, ale často vidíme jen středisko a špičky hor. Přesto ten styl života, který vedu, mám ráda. A až jednou s lyžováním skončím, tak si na chvíli od cestování odpočinu, ale pak se k němu rychle vrátím. Mám totiž v životě ráda, když se něco děje, a určitě budu do přírody jezdit, i když nebudu aktivně sportovat.
Mnohým lidem se po dovolené nechce do práce. Jak je to u vás?
Mě to baví! Baví mě, že na sobě pracuji, že hledám hranice, kam se mohu posunout. Pořád se snažím učit a pořád se učím, víc poznávám sebe samu. Takže budu lyžovat do chvíle, dokud mě to bude bavit, a v současnosti je to pořád hodně. Stačí se ocitnout na svahu, uvidět východ slunce a víte, že je to bomba.
