Bronz z mistrovství světa. Připadá vám to už dávno?
Je to minulá sezona. Příjemná věc, která je za mnou. A spousta jiných přede mnou.
V sobotu startujete v Söldenu do nového ročníku Světového poháru. Jste nedočkavá?
I nervózní. Bude to taková oťukávaná, jakou kdo máme formu. Přes léto jsem hodně makala, cítím se silnější. Ale Sölden je jeden z nejtěžších obřích slalomů.
Už jste tam jednou upadla, že?
Předloni při tréninku. Natáhla jsem si vazy a pak nestartovala. Kopec je extrémně prudký a vysoká nadmořská výška nepříjemná. Tehdy jsem to po každé tréninkové jízdě těžce rozdýchávala. Teď už se tam cítím líp.
Jste také úspěšnější a slavnější. Jak snášíte popularitu?
Dobře. Žádná moc není. Dva týdny po mistrovství světa byl zájem veliký. Pak přišly úspěchy dalších lyžařů a já se vrátila do normálu.
Na ulici vás lidé nepoznávají?
Ani nemohou, ne? Přece jen mě z televize znají jen v helmě.
Ale kdybyste vyhrála olympiádu...
... to už by mě asi někdo poznal.
Slalom se při turínských hrách uskuteční na svahu v Sestriere, kde jste pátým místem slavně debutovala ve Světovém poháru. Bude to příjemný návrat? Pokaždé je lepší vracet se na místo, kde to znáte. Ale s olympiádou jsou zatím spojené jen nepříjemnosti. Hádky, problémy s akreditací i ubytováním. Prý budeme odstavovat auta daleko od tratě. To je pro sjezdaře nemyslitelné, taháme s sebou spoustu lyží.
Tušíte vůbec, jak monstrózní akcí olympiáda je?
Sama jsem zvědavá. Podle toho, co jsem zaslechla, nejsou sportovci na olympiádě na prvním místě. Spíš je to VIP akce, kde sport zůstává někde dole.
To vypadá, jako byste se do Turína netěšila. Nebo se pletu?
Bylo by krásné přivézt zase medaili. Ale víc se těším na Světový pohár. Ten není jen o výkonnosti v jednom závodě, je o celé sezoně.
Jenže to vykládejte fanouškům a sponzorům.
Jasně, u lidí má olympijské vítězství mnohem větší zvuk a nese se s vámi strašně dlouho. Já vím.
Učila jste se na přijímací zkoušky na vysokou školu. Jak dopadly?
Chtěla jsem na ekonomku, obor diplomacie a mezinárodní vztahy, ale nevzali mě. Rok se můžu soustředit jen na sport a pak to zkusím znovu.
Záhrobská – velvyslankyně. To by vás jednou lákalo?
Tolik zase ne. Asi bych nechtěla nadlouho odejít do jiné země. Ráda se vracím domů.
Chyběly by vám české hory, Krkonoše, chalupa na Benecku?
A taky Praha.
Tu jste přece neměla ráda. Vyprávěla jste, jak budete žít v horách, s koněm u domu.
Lidé se mění, já taky. V chalupě na horách je perfektní strávit týden. Žít tam? To bych asi nemohla. V Praze je víc možností. Máte večer kam jít.
A kde utrácet... Co říkáte dotacím v lyžování?
Dá se jím dobře vydělávat. Ale jak kdo. V tenise se velmi slušně uživí prvních sto. U nás musíte jezdit do pětky, jinak nemáte nárok.
Za co ráda utrácíte?
Jako každá ženská. Vyjdeme s kamarádkama do obchodů s oblečením. Ale nesleduju módní časopisy, abych se oblékala podle posledních trendů. Koupím si, co mi sedí. A moc ráda dělám dárky radost jiným.
Evidujete své účty sama? Nebo vše necháváte na otci, který je vaším koučem i manažerem?
Přes peníze je táta. Zatím jich ani není tolik, abych si šetřila do budoucna. Jdou zase zpátky do přípravy, je to kolotoč.
Po minulé sezoně váš otec říkal, že si od sebe na chvíli odpočinete. Jak jste to provedli?
Byli jsme v Praze, ale každý se zabýval svými starostmi. Také jsem se dva týdny učila anglicky na kurzu v Oxfordu. Teď jsme snad oba plní sil strávit spolu čtyři měsíce, 24 hodin denně.
19. října 2005 1:00
