Trénink v aerodynamickém tunelu? Kdepak, prý v něm byl jednou. Místo něj se s lyžemi na nohou nechá připevnit na střechu automobilu a na letišti si poručí, ať řidič sešlápne plyn, až tachometr ukazuje dvě stě kilometrů v hodině. „Když máte malý rozpočet, jděte na střechu auta,“ směje se Radim Palán.
Sám říká, že se rychlostní lyžování, tedy sport, jehož cílem je na speciální rovné trati dosáhnout co nejvyšší rychlosti, pořád učí. A že například oproti Italům, kteří při vývoji materiálů spolupracují s Ferrari, jsou se svým týmem spíš garážoví pankáči. I tak ale konkurují absolutní špičce.
Sedmatřicetiletý bývalý skikrosař letos získal na mistrovství světa stříbro, loni zase stanovil český rekord 248,227 kilometru v hodině.
„Jednou jsem se nechal vyhecovat kamarády, ať s nimi jedu do Andorry a rychlostní lyžování si zkusím,“ vzpomíná Palán na své začátky. „Říkal jsem si: Co může být lepší než skikros? Ale co jsem zažil po první jízdě dolů? Neuvěřitelné. A to jsem jel přitom jen sto padesát.“
Do dvou set jde pořád spíš o alpské lyžování, až od této hranice se mění na skutečně rychlostní. Pravidla, co platí ve sto padesáti ve sjezdu, najednou nefungují.
Radim Palán
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
