Dcera ji chtěla doprovázet také na stupně vítězů a těžko se smiřovala s tím, že ji pořadatelé do prostoru pro nejlepší nepustili.
"Někdy se prohraje boj o zlato a zůstane jen stříbro. Teď ale považuju stříbro za vyhrané," prohlásila Neumannová. "Už jsem neměla v závěru sílu na nástupy a byla ráda, že visím na konci ve čtyřčlenné skupině."
Jízda Neumannové působila, že má pomalejší lyže než soupeřky. To ale běžkyně vyvrátila.
"V klasice byly moje lyže perfektní. A pokud jsem se neusadila hned po startu na čele, tak jen proto, že rychlost v nohách nemám. Určitě jsem měla v klasické části rychlé lyže ve sjezdech," tvrdila.
Při volbě stoupacích vosků musel její servis volit kompromis. "Na slunečné části tratí skluznice vyžadovaly klistr, v lese naopak tuhé vosky," přiblížila česká běžkyně.
Na bruslařskou část ale měla podle svých pocitů pouze průměrné lyže. "Zdaleka nebyly tak fantastické jako před rokem na olympijských hrách ve vítězném závodě na třicet kilometrů. Ale i na těchto lyžích se dalo závodit s každým. Kluci v buňce odvedli dobrou práci," vzkázala svým servismanům.
Se svým bývalým trenérem Stanislavem Frühaufem, který závod sledoval ze šumavského Zadova, taktiku telefonicky nekonzultovala. Jednak Neumannové v Japonsku nefunguje mobil, a také se domnívá, že se nedá závod rozebírat při pohledu z televizní obrazovky.
 Kateřina Neumannová se raduje ze stříbrné medaile. |
