Před dvěma lety její triumf v Aare překvapil. Zahraniční novináři se tehdy divili, jak mohla vyhrát holka ze země, kde nejsou pořádné hory. "Dřív jsem byla ta mladá Češka, která se dere dopředu. Teď se musím koukat, kdo mladší se objevil a kdo pro mě bude nová konkurence," uvedla Záhrobská. Nejen to je od roku 2007 jinak.
V čem jste od té doby lepší?
Určitě jsme udělali spoustu práce v kondici. Taky slalom teď jezdím jinak. Díky bohu. Slalomová technika se hodně změnila. Jezdí se mnohem agresivněji, dynamičtěji. Už tam není čisté kroužení kolem bran, ale krátké, přímé oblouky. I na pohled jízda vypadá dynamičtěji, dravěji. Některé holky jezdí stejně jako dřív a ztrácejí krok se špičkou. Já ho pořád držím.
Vy jste dravec?
Snažím se s tím popasovat. Není to ono. Asi bych měla změnit povahu, ale je to hodně těžké.
Oproti minulosti vypadáte mnohem víc v pohodě. Uvolněnější.
To je dobře. Snad jsem přestala brát lyžování tolik vážně. Není to nejdůležitější věc v životě, ale zábava. A já mám štěstí, že mě i živí.
Jak se za ty dva roky změnila vaše pozice mezi sjezdařkami?
Nijak. (Kondiční trenér Antonín Strach: Jen je starší.) Respektovaná jsem stejně jako na mistrovství světa nebo rok dva předtím. Patřím ve slalomu do nejlepší desítky na světě, jen jsem teď už mezi staršími.
Počkejte, vy už jste teď o něco výš než jen v desítce, ne?
Ano. Před třemi lety jsem byla na úrovni desátých dvanáctých míst. A když se závod hodně povedl, bylo to páté šesté místo. Teď jezdím stabilně kolem pátých míst, a když se závod hodně povede, může být bedna. Moc ráda bych to posunula tak, aby to byla bedna stabilně. Máme do příštích sezon co dělat.
Co vám k tomu chybí?
Mám hodně rezerv v technice. Měli bychom se mnohem víc věnovat materiálu.
Máte nyní lepší lyže než v Aare?
Spíš můžu porovnávat s minulou sezonou. Nynější slalomky mají naprosto jiné krojení. Nejsem s nimi ještě úplně sžitá. Nevyhovují mi ještě pořád tak jako ty minulé.
Tak to na nich jezdíte dost dobře.
Ne že by mi nevyhovovaly úplně, ale pořád s nimi trochu bojuju. Ještě nemám pocit, že naplno spolupracujeme. Pořád je tam přemáhání a přemlouvání lyže, aby jela to, co chci.
Lyže vám připravuje táta. Jak se od Aare posunul váš vztah s ním? Můžete si teď třeba víc dupnout?
Vztah s tátou je hodně složitý. Je to táta a zastává hodně funkcí najednou. Myslím, že bychom mohli mnohem víc spolupracovat. I v tom vztahu je hodně rezerv, které bychom měli odstranit, vylepšit.
Můžete to rozvést?
Asi ne.
Váš táta nedávno říkal, že se vás naučil víc respektovat. Je to tak?
To říkal? Nevím. Myslím, že se to může učit ještě dál. (Kouč Strach: Šárka by mohla být docela dobrý politik. Mluví jak ze Senátu.)
Když jsme u lidí kolem vás, v týmu máte nyní ženu, fyzioterapeutku Ditu Schönfeldovou. I to je změna.
Ocením ji hlavně jako fyzioterapeutku. Hodně mi za dva roky pomohla, co se týče vnímání těla, různých cvičení. Cítím se mnohem lépe, svaly lépe fungují. Je to i kamarádka, je s ní legrace a můžu si s ní popovídat určitě víc než s tátou nebo s někým, koho tam mám.
Kdo z týmu s vámi bude na startu, až se budete chystat na slalom? V Aare to byl lékař Jiří Beznoska.
Tonda (Strach). Jirka tam bude taky, ale jako lékař. Tondu tam potřebuju mnohem víc. Dokáže mě víc nakopnout ze startovní boudy.
Čím?
Kouč Strach: Máme rozcvičení, které trvá asi třicet minut před startem. Pak se snažím Šárce opakovat některé věci. Je trochu klidový typ, snažím se ji rozpumpovat. Aby byla zahřátá, zapocená a zároveň soustředěná. Je to docela těžké. Nemůže být totiž úplně rozdivočená, aby ve třetí bráně nevypadla. Musí si udržet koncentraci, ale cítit, jak jí po zádech stéká kapka potu.
Takže ji musíte naštvat?
Záhrobská: Já se nenechám.
Šárko, až se pak spustíte ze startovní budky do slalomových branek, jaký bude na šampionátu váš cíl?
Sjet s pocitem, že to líp nešlo. Ale k tomu by potěšila medaile. Jakákoli.
