Své nápady vkládá i na papír. Už nejednou tak obdaroval své blízké. Jen jeho přítelkyně ještě nemá ani obrázek. "Nejsem s Bárou ani dva roky. Nerad bych ji odradil," směje se Brůžek. Své výtvory zatím vystavuje hlavně v průhonickém bytě, kde s rodiči žije.
Na mistrovství světa hyzdí Brůžkovu tvář pár dní stará, černohnědá odřenina. Po silvestru točil reklamní šoty v italské Madonně di Campiglio. "Pohodová akce i skvělý trénink. A ten flek na obličeji? Ani nevím, jak jsem si to udělal. To je drobnost," neskryje pověst tvrdého muže.
Snowboardisté si ještě šuškají o mistrovství republiky 2001. Pavel Brůžek tam získal v U-rampě stříbrnou medaili. Ve finálových jízdách přitom musel hlídat hlavně ruce. Měl je obě zlomené. "Já bych to tak nedramatizoval. Ruce jsem měl zafixované a kosti zpevněné šrouby," suše konstatuje. A kdyby spadl? "Nespadl jsem."
O rok později zase přijel na mistrovství republiky bez přípravy. Pět měsíců na snowboardu nestál. Nemohl. "V létě jsem si natrhl při basketbalu vazy v levém koleně." Za pár dní s kamarády surfoval. "Utrhl jsem si vazy úplně." Lékař mu řekl: "Jestli nepůjdeš na operaci. Do měsíce nevydrží meniskus. Ortéza koleno neudrží." Brůžek mu nevěřil. Ale měl. "Praskl mi vnitřní meniskus." Nebylo vyhnutí a musel na sál. Vrátil se na poslední závod sezony.
Pro rok 2003 mu tedy motivace nechybí. "Po dlouhé době jsem zdravý. Cítím šanci. Konečně ukážu, na jaké místo ve snowboardové hierarchii patřím."
Mohutná U-rampu, která vyrostla v dějišti šampionátu, mu vlila krev do žil. "Je vysoká přes pět metrů a delší než fotbalový stadion." Pro přirovnání k české rampě ve Špindlerově Mlýnu nenachází vhodná slova. "Ve Svatém Petru je to taková malá napodobenina. Jako kdybyste měli na stavbu domu sto tisíc a oni dvacet milionů."
Zledovatělým korytem v rakouském Kreischbergu však většinou brouzdá osamocen. "Je to k vzteku. Bohužel žádný jiný kluk od nás se nekvalifikoval. S cizincema se občas poradím, ale parta mi chybí."
Nepřicestoval ani nejplatnější Brůžkův rádce David Horváth. Desetinásobný mistr republiky mu na šampionátu chybí. "Jeho zkušenosti jsou k nezaplacení. Navíc je to kamarád." I proto přišel v úterý o první tréninkový den. Špatně namazal a po rampě se dolů spíš sunul. "Než jsem ten vosk o sníh zbrousil, byl skoro konec."
Ve středu už lítal metr a půl nad hranu a začal přemýšlet o šancích pro páteční mistrovský závod. "Pokud mě vyjde jízda, první dvacítka je reálná." Nebude to mít jednoduché. Šampionát FIS přilákal i hvězdy, dříve odmítající účastnit se akcí Mezinárodní lyžařské federace. "Z olympijského finále tady jsou téměř všichni. Pro diváky to bude lahůdka," těší se Brůžek.
Vysoké přemety na tvrdým sněhem mu strach nenahánějí. V létě stejně odvážně bojoval s vysokými vlnami v surfařském ráji na Havaji. "Zkusil jsem tu mořskou lázeň poprvé, ale šlo to. Vždyť je to jen sníh v jiném skupenství," pokrčí rameny a dodává: "Ale šlo mi to. Brzo jsem se na prkně i postavil. Nenapodobitelný pocit, ale za snowboard bych neměnil."
