Orel Eddie: Skokanský neumětel rozesmál svět

Říkají mu nejhorší skokan na lyžích všech dob. Brání se: "Nebyl jsem ve všech závodech poslední. Za svoji kariéru jsem porazil Španěla, Bulhara i Maďara." Nakonec však navrhne: "Dobře, tak aspoň pište, že jsem nejlépe vypadající z nejhorších skokanů všech dob."

Bývalý britský skokan na lyžích Eddie "The Eagle" Edwards před startem Turné čtyř můstků v Oberstdorfu. | foto: AP

Jmenuje se Michael Edwards a lyžovat se učil v rovinatém britském Gloucestershiru. Celý svět jej však zná jako „Orla Eddieho“.

V roce 1988 dobýval kanadské Calgary. Teď je tu znovu. Na oslavy 20 let od konání olympiády organizátoři sezvali osobnosti z politické a sportovní scény. K nim Orla Eddieho. A navrch Devona Harrise z jamajského čtyřbobu.

Žádné jiné hry nevyprodukovaly tolik antihrdinů. Jen posuďte, čí příběh byl bláznivější.

Jamajských bobistů, proslavených filmem Kokosy na sněhu, kteří v přilbách v hotelové vaně simulovali zatáčky? Nebo podsaditého britského štukatéra se špičatou bradou, obřími brýlemi a půjčenou skokanskou kombinézou, jenž vážil 82 kilogramů, o deset víc než nejtěžší ze soupeřů?

Tehdy bylo Edwardsovi 24 let. Skočil 55 a 71 metrů, vždy skončil beznadějně poslední, přesto oslavovaný jako král.

Dnes s potěšením zjišťuje, že můstek v Calgary zmodernizovali. Z věže dolů vede na ocelových lanech houpačka. Uvelebí se na sedátku a spouští se dolů, až na dopad můstku. „Jako by to bylo včera!“ Bobista Harris jej následuje. „Ale nechal jsem Eddieho vyhrát. Aby si ten pocit taky užil,“ vtipkuje.

V únoru 1988 na témže můstku triumfoval Fin Matti Nykänen. „No vidíte, Matti tehdy vyhrál a já byl poslední. Teď sedí ve vězení za pokus o vraždu a já skáču na reklamních akcích. Vyměnili jsme si role,“ povídá Edwards.

Z tašky vyndá své majestátní dioptrické brýle. Už je nosí jen na ukázku. Dioptrie mu laserem odstranil ruský lékař. Gratis. Za to, že se Eddie propůjčil pro reklamu jeho firmy.

Nocoval i v kravíně

Ve dvaceti letech byl Edwards snílkem, který si vzal do hlavy, že bude startovat na olympiádě. Po neúspěšných pokusech prorazit v judu, volejbalu, jezdectví a sjezdovém lyžování objevil konečně sport, který jiný Brit neprovozoval: skoky na lyžích. „Už jako malý kluk jsem chtěl být lyžař a kaskadér. Skoky spojovaly obojí. A příprava na olympiádu byla laciná. Jen deset liber denně za pronájem můstku,“ vyprávěl.

V Británii žádné neexistovaly, hodiny mu tedy dával kouč  Berghorn v Lake Placid. Kompletní vybavení si vypůjčil. „Ale boty byly velké, musel jsem nosit šest párů ponožek.“  Aby ušetřil, Edwards tehdy často nocoval, kde se dalo: v autě, v kravíně, v blázinci. „Bál jsem se skákání,“ přiznal. „Vždycky byla možnost, že můj příští skok bude poslední. Velká možnost.“

V roce 1987 se zjevil na mistrovství světa v Oberstdorfu. Skončil 98. z 98. Tehdy však každá země mohla vyslat po jednom sportovci do každé olympijské disciplíny. Nominovali jej tedy do Calgary.

Už Eddieho přílet do olympijského města byl impozantní. Na letišti se mu rozpadl kufr a své zatoulané spodní prádlo honil po zavazadlovém pásu.

100 tisíc diváků skandovalo: Eddie, Eddie!

Čím horší pak na můstku byl, tím byl populárnější. Při závěrečném ceremoniálu šéf organizačního výboru Frank King ve svém projevu uvedl: „Na těchto hrách někteří sportovci získali zlato, jiní překonali rekordy a jeden muž létal jako orel.“

V tu chvíli 100 tisíc diváků na stadionu začalo skandovat: „Eddie, Eddie.“
Skokanský můstek pro něj byl odrazovým můstkem do nového života. Sponzoři se o „Orla“ rázem přetahovali. Propagoval lyže, auta i televizory, objížděl talk show. Jen v roce 1988 údajně vydělal 400 tisíc liber.

Rovněž v privátním životě se mu rozjasnilo: poznal budoucí manželku Samanthu, stal se otcem dvou dcer. Záhy vydal o sobě knihu i videokazetu a s písní „Leť, Eddie, leť“ pronikl do první padesátky britské hitparády. Později ji pod názvem „Mun nimeni on Eetu“ nazpíval ve finštině, přestože vůbec neuměl finsky.

Nejdřív miliony a pak bankrot

V Innsbrucku 1989 upadl, zlomil si klíční kost. To byl jeho poslední velký závod. Někteří činovníci MOV označili Edwardsovo vystoupení v Calgary za „výsměch sportu“ a přičinili se o změnu kvalifikačních kritérií. Eddie, podporovaný leteckou společností Eagle Airlines, se potom neúspěšně pokoušel nominovat na tři následující olympiády.

Po nevydařených obchodních spekulacích vyhlásil v roce 1992 bankrot. „Kvůli špatným věřitelům jsem přišel o tři čtvrtě milionu liber,“ oznámil.

Načež znovu překvapil. Vystudoval práva a začal pracovat v advokacii. „Čtvrt milionu je zase tady,“ liboval si.

Když v Oberstdorfu otevírali nový můstek, také jej pozvali. Skočil 18 metrů a říkal: „Výborně, přistál jsem na obou nohách. Elegantní let, že? Jen véčko jsem nestihl udělat, na to jsem letěl příliš krátce.“

Ve filmu o sobě chtěl mít Brada Pitta

Letos si v Calgary pochvaloval: „Stále ještě se vejdu do své závodní kombinézy.

Kolegovi z jamajského bobu se pochlubil: „I o mně už točí film.“ Hlavní roli Edwardse v něm dostal komik Steve Coogan. Skutečný „Orel“ nejdřív protestoval: „Stál jsem o Brada Pitta nebo Toma Cruise, nechtěl jsem žádného komika.“ Později se nechal přesvědčit. Ovšem s dovětkem: „Doufám, že mě Coogan nezpodobní jako směšnou figurku nebo životního loosera. Protože ani jedním rozhodně nejsem!“

Ploc: Připadal nám jako komik

Praha (tm) - Na zimní olympiádě vCalgary 1988 vybojoval Pavel Ploc stříbrnou medaili. Přesto zůstal hluboko ve stínu nejhoršího skokana her Eddieho Edwardse. „Copak vlastně dnes dělá?“ ptá se Ploc. „Právníka? Vida, on byl asi fakt chytrej.“

Když se řekne Orel Eddie, co se vám vybaví?
Byl tak legrační. Já nikdy nevěděl, jestli je doopravdy blázen, nebo ze sebe dělá šaška, protože má vymyšlené, jak z toho bude těžit.

A vidíte, těžil!
Jo. Tenkrát jsme ještě neměli na závodech žádné prize money. My za medaili nedostali nic, zato Eddie hned po Calgary vydělával statisíce. Sponzorovali ho dokonce prý i hasiči. Prostě zpeněžil to své neumění.

Vzpomenete si ještě, kdy jste ho viděl poprvé?
V Oberstdorfu před olympiádou.

A smál jste se?
Smáli jsme se všichni. Měl brýle jako popelníky, byl tlustej, se skokany neměl nic společného. Nám připadal jak komik, čekali jsme, co bude. Ale vždycky se nějak dostal dolů, ačkoliv na dopadu měl problémy zatočit. Každopádně však musel mít odvahu, to se musí nechat, když se z toho můstku vůbec spustil.

Patřil na olympiádu?
On ji zpestřil. Tehdy ještě nebyly kvalifikace jako dnes. Tenkrát se i sjezdaři z Asie a Afriky na trati předjížděli. Proč by tam tedy nepatřil, když ho jeho země vyslala? I když větší popularitu než skokům udělal sobě. Pro diváky v Kanadě byl bůh, doma ho přijala královna. Je to paradox, co? Připadá mi to stejně šílené, jako kdybych se já přihlásil do Wimbledonu nebo na Tour de France.

Mimo můstek byl Edwards přátelský? Bavil jste se s ním?
Já ne, jen Láďa Dluhoš to zkoušel. Ale Eddie se spíš držel mimo, jen občas s námi prohodil slovo. Nejvíc mě dostal, když prohlásil, že tu olympiádu v budoucnu vyhraje.

Nevyhrál...
Jo, na Turné v Innsbrucku 1989 spadl z hrany rovnou na palici a zlomil si klíční kost. Pak už jsem ho nikdy neviděl.