Mohli jste si s Colognou zavzpomínat na Tour de Ski…
To ne, to jsme nepokecali.
Ale dokud jste táhl tempo vy, tak jste ztrátu na štafety před vámi zkracovali.
To nechci říkat. Na začátku jsem to nakopl, do 8. kilometru je na 2. úseku šance to stahovat, poslední dva kilometry pak jsou vražda. Já táhl prvních 8 kilometrů, ale svým způsobem mi Cologna pomohl, ze sjezdů mě občas zatlačil. Pak když jel přede mnou, taky jsem ho zatlačil já. V závěrečném kopci jsem zase šel dopředu, abychom stáhli pár vteřinek.
Jaké je přebírat štafetu a vědět, že už je ztracená?
Nenadchne to, ale na druhou stranu neřeším, jestli je to ztracené, nebo ne. Mým cílem je bojovat a pokud možno to vytáhnout co nejlíp. Ale samozřejmě, že víš, že už to do čelní skupiny nedotáhneš, sbíráš jen ty drobky, co odpadnou z čelní skupiny. Štafeta je týmový boj, musí to všem sednout. Že přebíráš se ztrátou, je smutné, ale stejně se musíš vydat. Nemělo smysl šetřit se na padesátku. Rozdával jsem si to s Colognou a chtěl jsem dojet Francouze, což se podařilo. Ten z toho byl tak vynervovaný, že se sebou na rovině plácl. A když jsme ho dojeli, naprosto odpadl, byl pryč.
Co jste si pomyslel o ztrátě Martina Jakše?
Už po prvním Jakšíkově kole sem si říkal, že je to špatné. Většinou se v prvním kole prvního úseku štafety jen srovnávají a až druhé kolo je pak řežba. Když Jakšík už v prvním kole ztrácel půl minuty, tušil jsem, že dostane přes minutu.
Co jste si potom s Colognou za cílem říkali?
Ptal se mě: Co si myslíš, jak mi jely lyže. Já mu povídal: Připadalo mi, že v prvním kole jsi je měl lepší než já. Ale tohle je tak těžký sníh na namazání. Pak už mi připadalo, že nám jely stejně.
Jaký máte pocit z vlastní formy před padesátkou?
Do závodu jsem šel v klidu, věřil jsem si - a i když Jakšík přivezl ztrátu, bojoval jsem. Sice se mi na 7. kilometru chtělo zvracet z toho, jak jsme dřeli, ale zvládl jsem to do poslední chvíle. I když jsem se poslední dva kilometry vyloženě těšil do cíle. Sedlo mi to víc než patnáctka, ale byl to strašný kalup.
