Nejlepší český skokan na lyžích si roli diváka užíval s úsměvem. Ale bylo patrné, že radši by byl o sto metrů výš nahoře na věži.
"Můstek je moc pěkně upravený a vyšlo počasí. Jsou to krásné závody. Hodně jsem se těšil..." přelétne mu po tváři zasmušilý výraz. Ale za chvíli je už zpátky smíšek, který zvedá atmosféru v týmu o sto procent.
Kdy padlo rozhodnutí, že nebude skákat?
Že to nepůjde, jsem poznal, jak jsem vyšel z nemocničního pokoje. Trochu jsem se motal a byl jsem dezorientovaný. Kooordinace a stabilita jsou zatím jinde, než byly. Dokonce se mi trochu třesou ruce. V Harrachově skákat nebudu.
A další závod ve švýcarském Engelbergu?
Tam budu na sto procent. Jen se zkusím rozeskákat na malém můstku. Teď by to byl ohromný risk.
Ještě vás pád bolí?
Dnes ano. Na hlavě mám nějakou bouli, na rameni modrý šlinc od hrany lyže. V pátek jsme sice mluvili o tom, že bych v neděli mohl skákat, ale bylo to strašně malé procento.
Kouč Jiroutek říkal, že jste klukům chyběl při volejbale, bez vás tam prý byla komorní atmosféra.
To je jasný, co myslel. Strašně nerad prohrávám a burcuju sebe i kluky.
Sledoval jste páteční závod?
V televizi. Jsem moc rád, že to Lukášovi (Hlavovi) vyšlo. Už v létě jsem říkal, že bude překvapením zimy. Výborně se stabilizoval a skáče každý skok na vysoké úrovni. Díky němu skáču líp i já. Vždy to pomůže, když máte někoho, kdo vás tlačí dopředu. Tým by se měl postupně začít zvedat celý.
Kvůli neúčasti v nedělním závodě téměř na stop procent vypadnete z elitní desítky Světového poháru...
Zase budu muset do kvalifikace. Ale to bych měl zvládnout. Pokud budu skákat tak jako dříve, vrátím se do desítky hodně rychle.
Může český tým uspět v soutěži družstev bez svého lídra?
Snad to klukům vyjde a udělají nějaký parádní výsledek. Každý z nich moc dobře ví, co má dělat, aby skočil co nejlépe. Nemusím jim nic říkat. Mají dobré šance, o tom nepochybujte.
