Pobytem v nejvyšších horách světa si Koukal zopakuje režim, který předcházel jeho životní sezoně 2002-2003. "Před mistrovstvím světa ve Val di Fiemme jsem tam byl pět týdnů s expedicí Kančendžonga," připomněl úplný začátek přípravy, na jejímž konci slavil titul mistra světa.
"Tenkrát jsem tam jen sbíral zkušenosti, mé ambice na vrcholový výstup byly utlumeny," vzpomíná.
Teď už si troufá na víc. "Čo Oju není extrémně těžká hora. Na mačkách umím chodit, s cepínem si taky poradím, a to by mělo po technické stránce stačit," věří si Koukal. Hned však dodává: "Ale nikdy jsem nebyl přes sedm tisíc metrů, budu potřebovat štěstí, abych to zdravotně zvládl, a musí vyjít i počasí."
S českou expedicí odlétá Martin Koukal do Himalájí už prvního dubna. "S přípravou jsem už začal, po Světovém poháru jsem byl ve Švýcarsku vyzkoušet skialpinistické vybavení," říká Koukal. "Na fyzičce na rozdíl od ostatních členů výpravy pracuji průběžně po celý rok, takže v tom mám před ostatními náskok."
V pátek lyžař převzal v Praze Cenu Gutha-Jarkovského, kterou mu udělil Český olympijský výbor za titul mistra světa z minulého roku. "V době, kdy se mi nedaří, je to příjemné připomenutí úspěšné sezony," poznamenal.
Letošní sezona mu moc radosti neudělala, dokonce ji ukončil s předstihem a víkendové mistrovství ČR na Mísečkách bude sledovat jen jako divák. "Půjdu se podívat, ale jinak se chystám na expedici. Už v úterý odesíláme zavazadla."
Těší se, že během sedmitýdenního pobytu v horách na letošní útrapy zapomene a dostane novou chuť závodit. "Čeká mě jeden a půl měsíce v klidu. Jen fyzická práce - s batohem na zádech pochodovat nahoru a dolů."
Po návratu z hor plánuje týdenní odpočinek, a pak zahájí přípravu na příští zimu. "Stejně jsem postupoval i před dvěma lety," vrací se Koukal k myšlence okopírovat svoji mistrovskou sezonu.
