"Je to strašná škoda. Mrzí mě to hlavně vůči klukům, kteří zabojovali. Doufám, že si to někdy vynahradíme," smutnil po sobotním závodu družstev devatenáctiletý talent z Lomnice nad Popelkou.
V čem byl problém?
Skoky jsem měl dobré, ale v posledním kole na můstku chyběly ty správné podmínky. Od rána jsem se přitom cítil výborně. Ve zkušebním kole jsem skočil 129 a půl metru a spadla ze mě všechna nervozita. Jenže pak jsem ve druhém kole vylétl, v letu se propadl a věděl, že je to v prčicích. Když není štěstí, tak to nejde.
Mohli jste útočit na medaili?
To asi ne. K ní nám přece jen scházelo skoro dvacet bodů, a to bychom asi nedotáhli. Ale aspoň to čtvrté místo jsme získat mohli. Když jste se rozjížděl k poslednímu pokusu, cítil jste velkou zodpovědnost? Určitě. Já jsem navíc nechtěl jet jako poslední, ale dostal jsem to příkazem, což mě malinko mrzelo. Nedá se nic dělat. Doufám, že příště už to bude jinak.
Takže reprezentační trenér Schallert s vámi o tom nediskutoval?
Ne, oznámili mi to jako hotovou věc. Myslím, že Jakub Janda by na tom místě byl lepší. Přece jen je o pár let starší a zkušenější... Ale nakonec to od trenéra nebyl zas tak špatný tah. Až na ten můj poslední skok.
Prožíváte velké zklamání?
Ano. Chtěl jsem mistrovství světa v Liberci zakončit nějakým pěkným skokem, to jsem sice udělal, ale když není vítr, nic nenadělám.
Je pro skokana velký rozdíl závodit jako člen družstva?
Určitě. Když něco zkazíte v závodu týmů, zkazíte to celému mančaftu. Ale atmosféra byla výborná a navzájem jsme si fandili. Po prvním kole jsme ztráceli na medaili sedm bodů a hodně jsme se hecovali.
Jak celkově hodnotíte své vystoupení na šampionátu?
Když to vezmu od začátku: na malém můstku jsem určitě čekal víc než deváté místo. S devátou pozicí na velkém jsem byl naopak spokojen. A páté místo z družstev taky nakonec není špatné. Všichni nás trochu podceňovali, ale my jsme dokázali zabojovat. Celkově se nemám za co stydět.
