Kdybyste porovnal vaši současnou formu s rokem 2010, kdy jste naposledy na Tour vyhrál, na kolika procentech jste?
Možná tak na devadesáti. Jenže i tehdy jsem se ze začátku necítil nejlíp. Až v Itálii jsem se chytil a v předposlední etapě se z konce první desítky vypálil na druhé místo za Northuga. A toho jsem pak na Alpe Cermis předjel.
Lyžařská Tour se rozhoduje až v Itálii, to je stará známá pravda, že?
Rozhodně. Nikdy vám nevyhraje Tour prolog, ten je jen vykopnutím do závodu. Důležité je nespálit si při něm průdušky, ale jestli ho dokončíte třetí, desátý nebo patnáctý, to nerozhoduje. Následující den se při patnáctce s handicapovým startem stejně zase všichni sjedou a začíná se nanovo. Pak přichází sprint, kdy už dopředu počítám s velkou časovou ztrátou na bonifikacích. Teprve potom se přesuneme do Itálie, kde pro mě Tour doopravdy začíná. Zpravidla si tam přivážím tak dvě tři minuty ztráty.
A stahujete vteřinu po vteřině.
Jo, musím riskovat a brát každý dosažitelný bonus na prémiích. Letos je sice v programu Tour o jeden sprint míň, což je dobré, ale na druhou stranu ani já nejsem po všem tom marodění v distančních závodech tak dobrý jako před lety.
Vaší devizou jsou naopak zkušenosti. Málokdo jich má s etapovými závody lyžařů tolik jako vy. Co tedy můžete sám sobě poradit?
Že nemá cenu po prvních etapách přemýšlet o průběžném pořadí. Jen vám to zatěžuje hlavu. Proč dumat nad tím, kolikátí byste měli v té které etapě skončit a kolik času si můžete dovolit ztratit. Jak říkám, až konec Tour, kdy se začne kumulovat únava, je klíčový. Já mám tu výhodu, že tyhle etapové závody mi vždycky sedly. Na rozdíl od jiných běžců. To cestování je zákeřné a úmrtnost vysoká, často Tour dokončí třeba jen padesát lidí.
Máte recept, jak se s nástrahami cestování na Tour co nejlépe vyrovnat?
Což o to, drobných nepříjemností vás při tom může potkat spousta. Někde zabloudíte, zdrží vás havárka, cesta je špatná, nebo na hotelu špatně vaří. Důležité je přenést se přes to a udržet se co nejdéle na dobré psychické vlně.
Ovládáte umění rychlé regenerace?
To se úplně naučit nedá, ta vám musí být i vrozená. Já můžu jen vyladit detaily. Důležité je hodně jíst a pít, i když zrovna nemáte vůbec hlad.
Aby nehrozilo, že zčistajasna tělo skolí hlad?
Při Tour nejíte, abyste ukojili aktuální hlad, ale abyste nespadli do hladové fáze, která se s přibývající únavou projeví třeba až za dva tři dny. Pak už to zanedbání nenapravíte. Předcházíte tomu tím, že jíte a pijete častěji, před etapou i hned po ní. Prostě aby tělo mělo spíš přebytek než nedostatek živin.
Když nemáte superformu, co by pro vás byl na samém konci Tour ideální výsledek?
Stát na bedně. S tím bych byl strašně šťastný. Ale v mé současné situaci to bude dost těžké, necítím se úplně v pohodě. Jo, chtěl bych na tu bednu, ale nakonec třeba budu rád, když to přežiju na desátém místě. Jsem na tom o trochu líp než po úvodních závodech Světového poháru ve Skandinávii. Ale jde i o to, jak líp nebo hůř jsou na tom ti ostatní.
