"Neříkám, že jsem už úplně ve formě, ale je pravda, že se cítím v pohodě. A myslím si, že rychlejší už ani nebudu," rozesměje se třiatřicetiletá bývalá reprezentační spojka. "Já už fakt musím hrát hlavně hlavou a uvolňovat spoluhráčky."
V případě nedělní domácí výhry nad Partizánským se můžete dotáhnout na vedoucí Michalovce. Chcete zaútočit na interligový titul?
Nad tím je ještě zbytečné přemýšlet, sezona bude hodně dlouhá. Ale když to tak půjde dál, šance by rozhodně mohla být. Zatím to nesledujeme.
Zdá se, že jediné, co vás může zabrzdit ve skvěle rozjeté sezoně, jsou zranění. Souhlasíte?
To je pravda. Máme hodně úzký kádr. Stačí, aby jedna hráčka ze základní sestavy vypadla, a hned bychom asi měly velké problémy.
Sestava Veselí je ve srovnání s ostatními týmy o něco starší. Hodně při zápasech těžíte ze zkušeností?
Je vidět, že nestačí mít jenom rychlé nohy a bleskový pohyb po hřišti. Zkušenost dělá své. A my jsme mančaftem zkušených, ke kterým se zařazuje pár mladých hráček. To nám vyhovuje. I mladší mančafty s námi mají problémy.
V posledním zápase jste se navíc, pro mnohé hodně překvapivě, dostala do trháku i vy.
(rozesměje se) Já se do trháku dostanu leda tehdy, když se v útoku nějak zapomenu. Občas třeba chvíli ležím na palubovce a už jdeme zase do útoku. Někdy se to povede, ale jinak tam na trháky máme spíš naše rychlá křídla.
Před lety, když jste ještě působila v Kunovicích, jste přece jen dávala víc branek. Nechybí vám ty góly?
V Kunovicích byla tehdy hra postavená vyloženě na mě. Každý tam tehdy hledal Romanovou (její jméno za svobodna), aby dala gól, zařídila výhru. Veselí je naopak mančaftem, který nepotřebuje, aby jedna holka dávala osm deset branek. Zodpovědnost se tady rozloží na celý tým. Mě hodně uspokojí i to, když někoho pěkně uvolním. Střílet góly nepotřebuju. Mám větší radost z šikovné přihrávky nebo třeba vybojované sedmičky.
