„Chtěly jsme s holkama víc,“ hlesla sedmnáctiletá levá spojka z Třeboně. S mateřským klubem se v neděli vydala na soustředění, hned po něm se ale zapojí i do přípravy interligového DHC Plzeň, kde bude v nadcházejícím ročníku hostovat.
Konečné umístění tedy není ke chlubení?
To tedy ne, to jsme určitě nečekaly. Chtěly jsme s holkama víc, aspoň postoupit ze základní skupiny.
45 braneknastřílela Simona Schreibmeierová v sedmi zápasech dorosteneckého MS |
To se ale v konkurenci Uruguaye, Brazílie a Norska nepovedlo. Co k postupu chybělo?
Nebylo to až tolik, za Brazilkami jsme zaostaly jen o skóre. Rozhodla vlastně jedna neproměněná šance, jediný gól...
Když jste šly do posledního zápasu proti házenkářské velmoci z Norska, věděly jste, že potřebujete uhrát alespoň remízu. Jaký to byl pocit?
Nijak nás to nesvazovalo, šly jsme do toho s plným nasazením. Chtěly jsme odehrát dobrý zápas a snažily jsme se vyhrát. Myslím, že jsme předvedly jeden z nejlepších výkonů na šampionátu, na vítězství to bohužel nestačilo.
V čem byl herně váš největší problém v základní skupině?
Dělaly jsme poměrně dost technických chyb. Když nám to šlo v útočné fázi, ještě to nevadilo tolik, ale jakmile se přestalo dařit proměňovat šance, naše hra nefungovala.
Kromě evropských soupeřů jste potkávaly i házenkářsky exotické země – Uruguay, Brazílii, Argentinu. Jak se vám s jihoamerickými soupeřkami hrálo?
V tom problém nebyl, i když jsme podobných zkušeností moc neměly. Ničím nás nezaskočily, byly jsme dobře připravené. Nerozhodilo nás to, snažily jsme se předvádět svoji hru a vesměs to vycházelo. Škoda jen remízy s Brazilkami, která nás stála postup.
Vám osobně se ovšem střelecky dařilo náramně, byla jste se svými výkony spokojená?
Takhle se to nedá říct. Každý gól se sice počítá, ale na to jsem se neohlížela. Snažila jsem se být co nejvíc prospěšná pro tým. Nekoukám na to, kolik dám branek.
Jak se vyrovnáváte s tím, že tým od vás góly očekává? Vnímáte na hřišti o to větší tlak?
Snažím se ta očekávání naplnit a hrát prostě nejlépe, co to jde.
Ukázala vám konfrontace se světem, na čem ještě musíte zapracovat, co je potřeba zlepšit?
Jasně. Rezervy tam jsou, v útoku i v obraně. Ale teď se nejspíš zaměřím na vylepšení svojí defenzivní činnosti, přístup k soupeřkám.
Naopak střelba z dálky patří k vašim největším přednostem. Teď ji zkusíte ještě zdokonalovat i v interligovém DHC Plzeň, kde budete hostovat z Třeboně. Berete to jako další posun v kariéře?
Samozřejmě! Vždyť já dosud hrála hlavně dorosteneckou ligu v Třeboni. Za ženy pak maximálně druhou ligu žen. Bude to změna, těším se, ale zároveň mám i respekt.
Máte po šampionátu vůbec nějaké volno, užijete si prázdnin?
Moc ne. Teď mě čeká soustředění s Třeboní, po návratu začnu trénovat i s Plzní, kde už jsem párkrát byla. Do toho od září přibude i studium na střední ekonomické škole v Českých Budějovicích.
To budete mít tedy pěkně rozježděno. Třeboň, škola v Českých Budějovicích, tréninky v Plzni...
Jsem na to zvyklá, už v minulé sezoně to bylo podobné, když jsem dojížděla do Strakonic. (úsměv) V tom žádný problém nevidím.
