"Jsem moc rád, že jsme postoupili, užívám si ten pocit. Ale na šampionát zatím nemyslím, je ještě moc brzy," nechal se slyšet Šůstek.
Kvalifikační skupinu hostilo právě Nové Veselí. Jak se vám hrálo v reprezentačním dresu v domácí hale?
Měl jsem obrovskou radost, když jsem se dozvěděl, kde se bude o postup bojovat. Užíval jsem si to maximálně, v hale byla parádní atmosféra.
Srovnatelná s ligovými zápasy?
Já myslím, že určitě. I na ligu je plno, i když tentokrát přišlo ještě možná o trochu víc lidí.
Měl jste tendenci si jejich podporu tak trochu přivlastňovat pro sebe?
Jasně, vždyť jsem byl doma. (směje se)
Začátek rozhodujícího duelu s Tureckem se moc nepovedl, trenér Srba si musel vzít už po deseti minutách oddechový čas...
Říkal nám, že musíme pořádně bránit a dostávat se do situací, ze kterých bychom mohli dobře zakončit.
Bylo zcela evidentní, že jeho slova zabrala...
Jo, pak už se nám hrálo dobře. Zkoncentrovali jsme se a další vážnější krize se pak až do konce neobjevila.
Mě by spíš zajímalo, jak jste ho v tom pekle mohli slyšet?
(směje se) No musel hodně křičet a taky používal gesta. Takovou znakovou řeč.
V prvním utkání se vám povedlo vstřelit tři branky, ovšem ve druhém už to bylo malinko horší...
To je pravda. Cítil jsem se hrozně pod tlakem, všichni ode mě hodně čekali. Prostě mě to trochu rozhodilo. Něco podobného jsem zažíval vlastně poprvé.
A objevil jste také recept, jak se z toho dostat?
Budu to házet za hlavu. (usměv)
Jako "domorodec" jste se asi stal během kvalifikace hlavním průvodcem českého týmu. Nebo snad ne?
Jasně. Ale že bych klukům vykládal historii Nového Veselí nebo Žďáru, kde jsme bydleli, to ne. Nic takového je totiž nezajímalo. (směje se) Akorát chtěli vědět, kde se dá dobře najíst nebo něco koupit.
Kdy vás poprvé napadlo, že se vrhnete právě na házenou?
Začínal jsem s tenisem, ale pak jsme se přestěhovali do Nového Veselí a vyhrála házená. Chodil jsem tehdy do druhé nebo třetí třídy.
A když vám pak bylo patnáct, dostal jste první pozvánku do juniorské reprezentace. To šlo rychle...
Byl jsem tehdy hodně překvapený a měl jsem hroznou radost, že se mi podařilo někam dostat; dopracovat se k něčemu takovému.
Neříkejte, že si vás ještě nevšimli z některého extraligového klubu?
Ale ano, ozvali se mi z Plzně a z Prahy. A já se rozhodl pro druhou možnost. Příští rok půjdu na hostování do Dukly.
Tedy do jednoho z nejlepších českých klubů. Je váš oblíbený?
Z domácích určitě, pak už mám vysněné jen zahraniční. Jednou bych si rád zahrál v bundeslize, což je sen každého házenkáře.
Máte i nějaký hráčský vzor?
Určitě Francouze Daniela Narcisse. Moc se mi líbí, jakým stylem hraje. A je mi blízký i parametry.
