"Připadám si jak Alenka v říši divů," hodnotí báječný úvod sezony osmatřicetiletá brankářská opora. "Samozřejmě jsem spokojený, kdo by nebyl. Každý chce hrát co nejlíp, takže jsem za takové číslo rád, to nebudu zastírat."
Tušil jste, že by Hranice mohly být tak dobré?
Nedělal bych z toho ukvapené závěry. Musíme si přiznat, že jsme hráli prvních pět kol s relativně slabšími mančafty, které jsme dokázali porazit, tím se rozjeli a teď jsme zvítězili i nad Karvinou. Ale těžké zápasy nás ještě budou čekat, takže se můžeme tabulkou propadnout níž.
Úspěšný start je každopádně pro dobrou sezonu důležitý. Souhlasíte?
Samozřejmě. Řeknete si, že v prvních pěti kolech jsme jen splnili povinnost, jenže každý takové zápasy nevyhraje a mančaftům pak mohou tyto body chybět.
Mistrovskou Karvinou jste už porazili, kdyby se vám totéž podařilo v sobotu na palubovce stříbrného Zubří, mohla by už tabulka přece jen něco naznačit, ne?
(usmívá se) Vyhrát v Zubří, to je velký oříšek, to se jen tak někomu nepodaří. Zůstávám při zemi.
Ale sílu Hranic už tušíte. Co byste letos mohli dokázat?
Moc daleko bych se nedíval. Základní část má dvaadvacet kol a my jich odehráli teprve šest. Play-off je pak úplně novou soutěží, ve které se může stát cokoliv. I když je mančaft třeba třetí po základní části, může pak hned vypadnout se šestým. Prvořadým cílem Hranic bylo dostat se do play-off a pak se uvidí.
V zápase na vás jde průměrně 46 střel, což už je docela šílené číslo. Takovou salvu žádný jiný brankář v extralize nezná. Jak se při ní v bráně cítíte?
Některý brankář je za to rád, jiný nerad. To číslo je tak vysoké kvůli tomu, že my hrajeme obranu 0 - 6. Hráči mají větší možnost střílet, než kdybychom měli vysunutou, agresivní obranu. Je víceméně naší taktikou, že soupeře pouštíme ke střelám z dálky a já bych měl něco pochytat. Zatím nám to vychází, dá se říct, na sto procent.
Byl jste na takovou permanenci zvyklý i ve Francii?
Tolik střel tam nebylo, hra byla založená na jiném způsobu obrany. Ale zároveň to byla kvalitnější soutěž, takže to pro brankáře bylo taky hodně těžké.
Musel jste si po stěhování zvykat ještě na další změny?
Největší problémy mi dělá, že nikoho z extraligových házenkářů neznám, protože jsem tady nechytal jedenáct let. Na to samé si stěžoval po návratu do hokejové extraligy Dominik Hašek.
Mít o hráčích a jejich střelách přehled je pro brankáře důležitější v házené než třeba ve fotbalu, že?
Přesně tak. Znát hráče, to považuju za sedmdesát procent úspěchu. Proto se musím na každý zápas zvlášť připravit, prohlížím si různé záznamy.
V čem je ještě rozdíl mezi házenou v Česku a ve Francii?
Tím, že je tady kupa mladých hráčů, je hra hodně rychlá, zbrklá, se spoustou technických chyb. Místy je to taková divočina... Je to opravdu velký rozdíl. Ve Francii jsoumančafty nabité cizinci, různými hvězdami. Jsou to přece jen olympijští vítězové a mistři světa.
Pro házenou je typická dramatičnost a emoce. I v tom jsou rozdíly?
To je všude stejné. Když půjdete na třetí ligu, tak ti kluci budou chtít vyhrát stejně tak, jako my v extralize. Nikdo to nehraje jen proto, aby se vyprděl... (usměje se) Jak jste spokojený s diváckým zájmem v Hranicích? Je to moc pěkné, že lidi začínají chodit. Na Karvinou už teď bylo plno, to byla paráda. Je to i tím, že vyhráváme. Zubří je atmosférou i počtem fanoušků vyhlášené, ale dalším v pořadí už jsou Hranice. Moc se mi tady líbí.
