Gólová radost Michaely Hrbkové.

Gólová radost Michaely Hrbkové. | foto: Alžběta Vejrostová/chf.cz

Gól, siréna, postup. Brečely jsme všechny, říkala hrdinka házenkářek

  • 25
Lipsko (Od našeho zpravodaje) - Kdo by čekal vznosná slova, toho Michaela Hrbková usadí do sportovní reality. „Hlavou mi v tu chvíli neproblesklo nic. Jen jsem sama sobě řekla, že to dám,“ popisovala česká házenkářka moment, který odšpuntoval obří radost – dosud největší v porevolučních dějinách ženské házené.

Hrbková v osmifinále mistrovství světa za stavu 27:27 při posledním českém útoku dostala přihrávku do křídla. Levačka vyskočila, čas krájel sekundy – čtyři, tři, dva... Gól! Hotovo, rozhodnuto.

Díky tomu Češky zdolaly Rumunsko a poprvé v historii jsou ve čtvrtfinále světového šampionátu. Ve středu je čeká Nizozemsko.

„Všechny jsme brečely. Věřily jsme, přesto jsme si v podvědomí říkaly, že jestli tohle dokážeme, bude to mazec. A fakt to mazec byl,“ sršela Hrbková štěstím.

Trenér Jan Bašný a jeho štáb stvořili vskutku soudržný tým. Bojovný, semknutý, obětavý. Nejlepší hráčka posledního ročníku bundesligy Hrbková po celý průběh turnaje hledala formu, nahrazovaly ji jiné.

A přišel moment s velkým M. „Přece jsem nemohla holkám udělat, že bychom šly do prodloužení,“ mrkla. „Jsem ráda, že to vyšlo na mě. Že z toho trápení, co jsem tady zažívala, jsem mohla aspoň jednou rozhodnout. V takovou chvíli je úplně jedno, kdo vítězný gól dá, ale to víte, že mě to těší. Že můžu být aspoň na pět minut hvězdou.“

Nebyla rozhodně sama. Iveta Luzumová na střední spojce ukazuje, že je herní režisérkou evropského formátu. Mladá šutérka Markéta Jeřábková roste do tuze nebezepečné kanonýrky. Důležité góly dávala křídelnice Veronika Malá, důležité rumunské rány likvidovala Petra Kudláčková.

„V pravou chvíli jsme se semkly, ukázaly jsme strašnou sílu týmu,“ oceňuje ta, jež rozhodla. Hrbková má pravdu, vždyť Češky poprvé vedly až v 59. minutě. „V průběhu zápasu to vypadalo všelijak, ony si byly strašně jisté. My jsme pak využily toho, že na konci znervózněly. Bojovaly jsme až do konce. Jsem strašně ráda. Když cítíme, že bychom mohly otočit, každá ještě zabereme a přidáme. Síla v nás je.“

Nyní je na řadě další stěhování, po osmifinále v Lipsku na čtvrtfinále do Magdeburgu. Další velký zápas pro družstvo, které rok od roku roste. „Už loni na Euru jsme na Rumunky měly,“ připomíná Hrbková tehdejší těsnou prohru se soupeřem, který na MS obhajoval bronz. „Říkaly jsme si, že už můžeme hrát s kýmkoli. Teď jsme si dokázaly, že je můžeme i porazit.“

Už tohle je nad plán – ani radši nemyslet, že od bojů o medaile dělí Hrbkovou a spol. jediný triumf.

„Nesmíme se uspokojit,“ hecuje. „Odpočineme si, posbíráme všechny síly. Tohle nám dodalo sebedůvěru. Hodně lidí nám před turnajem říkalo, že nám věří. Nechtěly jsme je zklamat.“

A jak řekly, tak udělaly.