Mostecká Lucia Mikulčík smutní z prohry, za ní slaví výhru Maďarky.

Mostecká Lucia Mikulčík smutní z prohry, za ní slaví výhru Maďarky. | foto: MAFRA

Slzy v Lize mistryň. Proč na nás diváci křičí? diví se kapitánka Mikulčíková

  • 10
Slzy v Lize mistryň. Mostecké házenkářky jdou od výprasku k výprasku, ale víc než sobotní krach 27:46 s maďarským Ferencvárosem ranili kapitánku Lucii Mikulčíkovou fanoušci. Dlouho nebyla k utišení. „Jsem z diváků frustrovaná,“ přiznala opora s kapesníkem v ruce, kterým si v chomutovské aréně utírala vlhké oči.

Co vás rozladilo?
Nevím, co od nás všichni čekají. Snažíme se, dáváme do toho maximum, do zápasů nikdy nenastupujeme odevzdaně. Ale ty hráčky jsou o sto levelů jinde. My jsme připravené, ony nás vždy ze začátku zaskočí. Je to jiný drajv. A než se do toho dostaneme, prohráváme o šest sedm gólů a je těžké se do utkání vracet. Jsem ráda, že nikdy neskládáme zbraně a bojujeme do konce, že jim nastřílíme aspoň 25 až 27 gólů. Ale stále nám klopýtá obrana. Nevíme, čím to je, trénujeme ji, bavíme se o ní, ale na top hráčky to nestačí.

Čím vás fanoušci rozbrečeli?
Slyšely jsme z tribuny: Vzbuďte se! Začněte běhat! A přestanou fandit, je tichá hala, to všechno nás ovlivňuje. Když hrajeme venku a domácím se nedaří, jejich příznivci jim pořád fandí. Neslyšíte žádný pískot nebo že by hala najednou ztichla. Nevím, čím jsou naši diváci nabažení. Mám je strašně ráda, vážně mám, ale teď je to na mě moc.

Ovšem kulisa byla v chomutovské aréně konečně bouřlivá.
Po přestávce už fandit začali, protože jsme se zvedly, ale v první půli na nás křičeli, ať se probudíme a začneme hrát. My víme, že nám to nešlo. Nám to nemusí nikdo říkat, my jsme soudné, umíme si i konstruktivně vynadat, povědět si, co je špatně. My to nepotřebujeme slyšet od našich diváků. Od nich potřebujeme podporu, aby za námi stáli v dobrém i zlém, ne jen v dobrém.

Může vás interliga připravit na zápasy se světovou špičkou?
Můžeme se v ní připravit, ale problém je jinde. V interlize stačí nějaký kontakt, trošku tvrdší obrana a už jsme vylučované. Nejde přitom o žádné zákeřnosti. Možná by bylo dobré se zamyslet. Když chceme české a slovenské kluby do Evropy, musí se něco změnit. V Lize mistryň jsou ataky zezadu, z boku, je to jedno, nepíská se to. Vrátíme se do naší ligy a jsme neustále napomínané. Nedržet! Nefaulujte! Jako kdybychom hrály balet.

Liga mistryň je tedy tvrdší?
Ano, házená je v ní tvrdší. Rozhodčí nechávají větší kontakty, my na to nejsme zvyklé.

Zvyklé nejste ani prohrávat.
Upřímně, já to ze své kariéry znám. Porážky beru tak, že mě posouvají dopředu. Dobře, ty výsledky jsou hrůzostrašné. Ale my se nemůžeme dívat na čísla, jen na výkon, to nás posune. Když budeme řešit, že jsme dostaly 46 gólů, budeme stagnovat. Musíme se odrážet od pozitivních věcí v zápasech. Nejsme úplně trhací kalendář. Dá se říct, že v některých momentech hrajeme na jejich úrovni, ale musíme to vydržet 60 minut, což nám zatím nejde.

Se šesti prohrami jste poslední ve skupině A. Nelitujete, že jste do Ligy mistryň šly?
Nelituji, nikdy nebudu litovat žádného kroku, který jsme udělaly my a klub. Je to pro nás zkušenost, ale měli bychom se všichni z chyb poučit. Od vedení přes fanoušky až po hráčky. Není to jen o nás, ale o celém klubu Baník Most. Proti ostatním jsme malý oddíl, soupeřky jsou jinde finančně, kondičně, psychicky. I v podmínkách. To jsou jiné paní hráčky. Každá je reprezentantka. Lidi by se měli podívat, kdo proti nám stojí. My jsme proti nim malé holky. Ale stále chceme hrát, stále se k nim chceme přibližovat, což je důležité.

Lucia Mikulčíková z Mostu v zápase s Ferencvárosem

Poprvé jste prohrály i v interlize, v Dunajské Stredě. Padlo to na vrub náročnému programu?
Poslední tři týdny jsme náročné měly, teď si můžeme odfouknout. Ale nemyslím, že bychom kondičně v Dunajské Stredě nemohly, jen hlava nás trošku zklamala. Neproměňovaly jsme a hlavou jsme to nedaly. Možná tam slabší únava byla, což se spojilo i s myslí.

V prosinci hostíte norský Kristiansand, vítěze Ligy mistryň. Jaký to bude fofr?
Máme měsíc, abychom zapracovaly na obraně. Od ní se musíme odrazit, v útoku góly dávat umíme.

Čekaly jste, že pro vás bude Liga mistryň tak krutá?
Když jsme v ní hrály před třemi lety, ve skupině byla jen čtyři družstva, teď osm. Z top mančaftů tam byl jen Györ, pak oslabený Krim a Švédky. Nebylo to tak náročné jako teď. Ale já to čekala a šla jsem do toho s tím, že si zahraji s nejlepšími hráčkami světa a půjdu si to užít. Doufám, že to je na mně vidět.