Co pro vás znamená, že se musíte obejít bez kouče Berky?
Teprve se s tím seznamujeme. Před zápasem jsme měli dva tréninky bez něj. Jde o to, aby to nenarušilo naše tréninkové plány. Vypomáhá Vojta Srba jako sportovní ředitel, třeba nás to ještě víc semkne a pro Berčuse uhrajeme další body. Nechceme mu ukázat, že to jde i bez něj, ale rádi bychom mu pomohli s návratem. Aby pak nemusel být ve stresu z toho, že bychom museli dohánět manko.
Srba vás vedl i v zápase a jako za starých časů impulzivně.
On naše zápasy emotivně prožívá, i když je na tribuně. Ale je důležité, že ho máme na lavičce. Kdo na ní v extralize nemá dva lidi, těžko se mu na herní situace reaguje. Pro Vencu Tomana to bylo plus, můžou se poradit. I Vojta dobře zasahoval, měl dobré nápady.
Jak důležitá výhra to pro vás je?
Hodně důležitá. Hráli jsme letos v extralize naposledy doma a na vlastní palubovce už ztrácet nechceme. Přišli jsme tady o čtyři body, neuhrát Zubří, bylo by to minus šest. S tím by se horko těžko něco dělalo. Museli bychom pak body nahánět někde venku na konci soutěže, to jsme nechtěli riskovat. Takhle jsme se k Zubří dotáhli na bod.
Nasázel jste 10 branek, přitom předtím v Jičíně ani jednu.
Spravil jsem si chuť a za deset gólů musím do šatny koupit basu piv. V Jičíně jsem hrál na pravé spojce jako záskok, spíš jsem bránil a do střel se moc nedostával. Ale nevzpomínám si, kdy jsem naposledy nedal v extraligovém zápase gól, ani jsem po tom radši nepátral, abych pak nebyl naštvaný. Měl jsem proti Zubří motivaci ukázat, že to tam pořád umím házet.
Jaký je cíl pro zbytek podzimu?
Zatím střídáme série výher a neúspěchů, snad se to teď ustálí a budeme bojovat o dva body i venku. Čekají nás Strakonice a Dukla v extralize, pak čtvrtfinále poháru s Hranicemi doma – venku. Chceme se dostat do Final Four, abychom mohli trofej obhájit. Čeká nás pořádná porce zápasů středa – sobota, ale porveme se s tím.
