Dovede Aleš Kořínek stejně jako jeho známější kolega družstvo k medaili?
"Věřím, že ano," pousmál se devětadvacetiletý trenér.
Byl jste před vítěznou premiérou se Sencem (32:24) hodně nervózní?
Přiměřeně k utkání. Šlo o standardní nervozitu, aby nám start do sezony vyšel.
To se povedlo. Byl zápas jednodušší, než jste čekal?
V ideální stavu jsme doufali, že utkání se bude vyvíjet tímto způsobem. Ale chtěli jsme udržet nasazení a koncentraci celých 60 minut, a ne jenom v některých úsecích hry.
Neměl jste kvůli tomu častěji střídat?
Každá hráčka má motivaci a já nechtěl do průběhu prvního utkání dramatičtěji zasahovat.
Zápas sledoval trenér zuberských mužů Jiří Mika, s nímž na Valašsku spolupracujete. Co vám říkal?
Že minižáci mají trénink v pondělí v jednu. (úsměv)
A na zápas?
Neprobírali jsme ho. V Zubří se setkáváme denně, tam se bavíme o Zlínu, Zubří i dětech.
Vedle interligových žen vedete zuberský potěr. Jak to zvládáte?
Zatím se to daří. Uvidíme, co bude, až napadne sníh.
K ženskému týmu jste přišel od mužů. V čem vidíte největším rozdíl?
Velké rozdíly nepozoruju. Jedině v tom, že v ženské házené je všechno o něco pomalejší a důraz střelby nižší. Ale to odpovídá fyziologickým vlastnostem, nejde o zásadní rozdíl.
Opravdu jste si na nic nemusel zvykat?
Možná s jednou věcí se potýkám. Ženy jsou zvyklé mít věci víc nalajnované, víc dané. Naopak muži jsou schopni na hřišti víc improvizovat. Ale to je jenom drobnost, nepovažuju to za zásadní problém.
