Ondřej Zdráhala

Ondřej Zdráhala | foto: Alexandr Satinský, MF DNES

Karvinský Zdráhala: Lidé viděli, že bojujeme až do konce

  • 0
Snažil se, vstřelil devět branek, ale ani to nestačilo. Ondřej Zdráhala i ostatní házenkáři Karviné v Poháru EHF skončili ve druhém kole. Vyřadil je rumunský tým UCM Resita. V neděli sice Karvinští Rumuny porazili 29:28, ale první zápas na hřišti soupeře prohráli 32:40.

"Ono se hraje docela blbě, když se u soupeře prohraje o osm gólů. Navíc ti Rumuni mají opravdu dobrý mančaft. Bylo to vidět," uznal Ondřej Zdráhala. "Celých šedesát minut hráli stejnou házenou a bohužel začátek druhého poločasu u nás vypadal podobně jako celý první poločas v Resitě. My jsme ztráceli balony a oni dávali lehké góly."

Ale tolik gólů jako venku jste nedostali.
No, obrana už byla lepší, šlapala ne úplně tak, jak by měla, ale bylo to o mnoho lepší. Kdybychom se vyvarovali technických chyb, mohli jsme s nimi hrát a bojovat do poslední minuty o postup.

Věřili jste vůbec v postup?
Šance byla. Bylo vidět, že jsme vedli už o tři branky a chtěli jsme se pokusit. Bohužel nám utekl začátek druhého poločasu. Přitom si myslím, že právě v té době jsme na ně měli nastoupit. Přece jenom, jak bylo vidět, všichni byli větší a těžší než my, kolem sto deseti kil, a to nejde běhat celých šedesát minut s takovými kily. Posledních dvacet minut jsme je měli přehrát, ale dostali jsme se pod tlak, když jsme byli snad na minus pěti (18:23). Ale aspoň že jsme vyhráli a pro diváky to byla, myslím, pěkná házená.

Dá se proti takovému robustnímu týmu uspět?
Myslím, že kluci se jich před prvním zápasem trošku lekli. I jejich křídla měla pomalu sto kil. Já jsem zvyklý z bundesligy, z reprezentace. Když člověk hraje proti takovým soupeřům pravidelně, tak si zvykne a nepřipadají mu tak velcí.

Na začátku odvety jste vedli o tři branky. Co vás připravilo o lepší výsledek? Byly to vlastní technické chyby?
Je to o tom. Příklad byl ten druhý poločas. Měli jsme krásnou obranu, ubránili jsme je, ale balon jsme ztratili při rychlém útoku. Ubránili jsme je znovu, zase jsme o balon přišli zbytečně v útoku a napotřetí jsme se už nestihli vrátit a oni dali gól. Takhle nám postupně odskakovali, až to bylo o pět branek.

Ale váš mladý tým aspoň načerpal zkušenosti.
Můj názor je, že kdybychom hráli víc takových zápasů, kdyby byly peníze na Ligu mistrů, kde je garantovaných nějakých deset zápasů v základní skupině, tak těm klukům by to ohromně pomohlo. Konfrontace se zahraničními hráči je důležitá. Kdyby to tak bylo, mohli jsme s Rumuny bojovat o postup.

A asi by se nestalo, že v lize prohrajete v Plzni.
Ono je to těžké. O víkendu předtím jsme jeli nějakých sedmnáct hodin z Rumunska, přijeli jsme v neděli ráno, v pondělí a v úterý jsme si dali lehký trénink a rehabilitaci a ve středu ráno jsme nastoupili zase do autobusu. Jeli jsme dalších sedm hodin do Plzně, protože jsme ještě někde v Praze zabloudili. Osobně jsem měl strašně těžké nohy. Ale prohráli jsme to zase svými chybami. Vedli jsme o tři góly a měli jsme to pod kontrolou. Kvůli chybám jsme se dostali pod tlak a v závěru jsme to už bohužel nezvládli. Dostali jsme v posledních sekundách gól, který nemůžeme dostávat, a v útoku už to nevyšlo. Bylo to vabank.

V poháru jste naopak gólem z posledních vteřin strhli vítězství na svou stranu. Střeleckou zodpovědnost jste vzal na sebe.
Říkali jsme, že chceme postoupit. To by ale říkal každý mančaft, i kdyby prohrál o dvacet gólů. Ale i to vítězství je cenné. Lidi nás snad nezatratili. Viděli pěknou házenou, viděli, že bojujeme až do konce a chceme ten zápas zvrátit, i když už vlastně o nic v tom závěru nešlo.