V Koreji vás už nic nedrželo? Nabízeli vám novou smlouvu.
Ještě na jeden rok. Ale už jsem nechtěl. Rozhodly Vánoce. Nemohl jsem jet domů kvůli covidu. Po návratu bych musel na dva týdny do karantény, což klub absolutně neakceptoval. Po 14 letech jsem poprvé nebyl na svátky v Česku. Všichni se rozjeli domů a zůstal jsem sám na hotelu. Týden jsem se topil v depresích, to mě úplně zlomilo, takže jsem si řekl – jedu domů. Buď se vrátím do Evropy blízko Zubří, nebo domů. Měsíc nato jsme se spojili se Zubřím a dali jsme to rychle dohromady.
Jak jste se ocitl v Jižní Koreji? To přece není běžná házenkářská destinace.
Po konci v Rumunsku jsem přemýšlel, že bych zůstal doma. Manažer měl nabídky z Evropy, ale ne moc lákavé, a pak se zmínil, že kdybych chtěl, tak má pro mě Koreu. Řekl jsem si: O. K., jsem na sklonku kariéry, vezmu to. Zajímavé angažmá.
Přibližte ho, prosím.
Chytal jsem v Cheongju, 750 tisíc obyvatel, na korejské poměry malé město. (úsměv) Zázemí a vše kolem bylo na nejvyšším levelu, ale úroveň házené nebyla vysoká. V lize bylo šest týmů, hráli jsme čtyřikrát dokola. Byla to spíše běhaná než házená, takticky nevyspělá. Všechno bylo striktní. Co řekl trenér, to bylo svaté. Na seberealizaci hráčů, improvizaci nebyl prostor. Hrálo se strojově. Vlastně celý život v Koreji je strojový.
Pro Korejce jste musel být atrakce, ne?
Sám Evropan, jeden bílý mezi samými Asiaty, exot. Ze startu jsem si to v Koreji užíval, pak už to bylo horší. Chtěl jsem domů. Na můj vkus je tam život moc nalajnovaný. V tu dobu budeš tam a tam, a když tam nejsi, máš problém. Delší dobu bych tam nezvládl. Ale byla to perfektní zkušenost, neměnil bych.
Jak si stojí házená v Koreji?
Hodně populární je tam baseball, samozřejmě fotbal, házená za nimi. Ale celkově sport v Koreji není na pořadu dne, není až tak atraktivní. Na sport se moc nechodí, lidi jsou spíše uzavření do sebe.
Jakub Krupa v dresu házenkářů Logroňa
Kam ve své bohaté kariéře řadíte tohle angažmá?
V Koreji se házenkářsky dál neposunete. Pro mladé hráče to není, ale pro takové jako já, kteří chtějí na sklonku kariéry poznat něco nového nebo si něco vydělat. Kdybych měl srovnávat, tak nejlepší život byl ve Španělsku a házená na nejvyšší úrovni v Rumunsku. Měli jsme kvalitní tým, první rok byl mančaft našlapaný.
Po návratu do Zubří jsme musel hodně slevit z gáže, viďte?
Podmínky jsou jasně dané. Nevracel jsem se, abych se finančně zajistil. Plánoval jsem, že se sem jednou vrátím, když bude zájem. Chci si v Zubří zachytat pár sezon, abych si užil házenou.
Máte přehled o svém mateřském klubu?
Na dálku jsem Zubří sledoval, po návratu z Koreje jsem viděl i pár zápasů. Perspektiva je tady neuvěřitelná. Kluci dokážou hrát o medaile se špičkou, mají perfektně našlápnuté. Od té doby, co jsem odešel, se změnilo k lepšímu také zázemí. Posunulo se to strašně dopředu. Trenér Dávid, se kterým jsem se potkal už v Prešově, udělal hodně práce. Získal si dobré jméno u hráčů i fanoušků.
Mimochodem, Prešov má hrát českou ligu.
Ou, to je výborné. Rád si zahraji proti Prešovu. V Tatranu to bylo velmi zajímavé. Odměna za případné vítězství bude více než svačinka. (úsměv)
V bráně máte nahradit končící dvojici Mizera–Malina. Měl byste být jedničkou.
Šimon (Mizera) má nakročené k parádní kariéře. V Elverumu ho bude trénovat asi nejlepší trenér brankářů z těch, co teď běhají po světě. S Milanem jsme se potkali, když jsem začínal. Jedna kapitola končí, jiná začíná. Vedení se rozhodlo jít touhle cestou. Milan nemohl absolvovat všechny tréninky, já ano.
Zároveň budete trenérem brankářů. Co to bude obnášet?
Abych to upřesnil. Nebudu u áčka. Na to bych si asi ani momentálně nevěřil. Jsme domluvení na pár hodin týdně s mladými kluky, snad jim budu schopen předat zkušenosti.
