"Byla jsem hodně překvapená," líčí osmnáctiletá házenkářka a pomůže si oblíbenou větou Karla Gotta z předávání Slavíků: "Opravdu jsem to nečekala."
Má za sebou povedený rok (byť s nešťastným koncem). Pravidelně nastupovala v seniorském týmu Slavie, s béčkem vyhrála první ligu a se staršími dorostenkami Prague Handball Cup.
"Byla to pro mě přínosná sezona. Cítila jsem, jak se postupně zlepšuju," vypráví jedna z nejtalentovanějších českých házenkářek své generace, již 21. dubna přibrzdilo vážné zranění: "Stalo se to při prvním zápase play-out v Olomouci. Faul v kombinaci s mým vylekáním... A byly z toho tři zlomené kosti v noze."
S házenou začala v sedmi letech. "Přivedla mě k ní maminka, která hrála - což je možná trošku paradox - za Spartu," usmívá se pohledná blondýnka. "Že se v házené třeba někam dostanu, mě poprvé napadlo někdy na přelomu starších žákyň a dorostu, kdy jsem začala trochu vyčnívat."
Trochu vyčnívat? Vždyť už v 17 letech poprvé nakoukla do slávistického áčka a pro národní týmy se rychle stala téměř nepostradatelnou. Červencový světový šampionát juniorek však nestihne, protože příští pondělí se teprve zbaví berlí. "Potom musím levačku rozchodit a rozběhat, abych byla fit na srpnové mistrovství světa dorostenek v Černé Hoře."
O čem sní talentovaná spojka? "O zajímavém zahraničním angažmá a seniorské reprezentaci." K obojímu má slibně nakročeno.
