„Ve Frýdku se mi líbí, jsou tam skvělí lidi. Život už nemám postavený na házené, ale na práci. Od doby, co jsem se vrátil z Německa.“
V Lovosicích, kde pracoval pro Lovochemii, se rozloučil bronzovou extraligovou medailí. „Mohli jsme skončit i líp, bohužel nadstavba nám nevyšla, zlomila nám vaz. Ale v Lovosicích jsem teď hrál pět let a doufám, že fanoušci se mnou byli spokojení, klub taky. Myslím, že jo,“ nepochybuje urostlá spojka, ceněná pro svůj přístup.
„Já byl taky spokojený. Věk rozhodl. Stavějí tým na mladých tvářích, a ono už je to asi potřeba. Nový impuls. Jednou jsem tady musel skončit, bohudík to přišlo až teď.“
Marně se svým mateřským klubem atakoval titul. Jeden už má z Frýdku-Místku, doma mu nebyl souzený. „Od doby, co jsem se vrátil já, Šuma a Berka, jsme se pohybovali v první šestce. Což je skvělé. A hlavně jsme přitáhli lidi. Bylo vidět, že si zvykli chodit na házenou. Vytvářejí super atmosféru, a když je plno, hraje se perfektně!“
A ty oslavy! Lovosičtí Lovci jsou jimi pověstní, v nich jsou prý mistři světa. „Jedna z nejlepších part, co jsem poznal. Vždycky, když jsme něco slavili, bylo to bujaré.“
Krahulík kývl na extraligovou nabídku Frýdku, ale kdyby ne, hrál by aspoň nižší soutěž. „Nechci praštit se sportem, chyběl by mi. Je návykový. Kdo sportuje, potvrdí, že se nedá skončit ze dne na den.“
