Po dramatickém závěru extraligy se totiž letos dvacetiletý hráč stal s Duklou Praha mistrem republiky. A to po nádherném vyvrcholení celé soutěže, ve kterém Dukla vyhrála před narvanou halou na hřišti svého největšího konkurenta z Lovosic a mohla slavit.
"Je to něco neuvěřitelného, co se ani nedá popsat," říkal den po slavné výhře odchovanec klubu ze Dvora Králové, který se v mistrovské sezoně i přes své mládí výrazně prosadil. Když už ne ničím jiným, tak 115 ligovými góly, po Poláškovi a Kotrčovi největším počtem z celého mistrovského týmu.
Jakub KastnerDvacetiletý házenkář, odchovanec Dvora Králové, kde stále žije. Před dvěma lety odešel do Dukly Praha, v minulé sezoně s ní získal v extralize bronzovou medaili a zároveň pomáhal Dvůr Králové zachraňovat v jeho premiérové sezoně v extralize. V právě skončené sezoně s Duklou Praha získal mistrovský titul, když poslední krok jeho tým udělal v závěrečném nedělním zápase v Lovosicích. Kastnerovi se letos v extralize dařilo i střelecky, zaznamenal 115 gólů, víc jich za pražskou Duklu vstřelili jen Zdeněk Polášek a MIlan Kotrč. |
Vývoj ligy snad ani nemohl nabídnout napínavější koncovku, vedení a titul jste museli jet hájit na hřiště vašeho největšího konkurenta. Jak jste si věřili?
Věřili, že to můžeme uhrát, ale musím přiznat, že nervozita byla velká. Vždyť kromě Čurdy a Piskače nikdo takhle důležitý zápas ještě nehrál. Přestože to nebylo play-off, šlo o všechno. Navíc jsme jeli do Lovosic, které za celou sezonu doma neztratily ani jediný bod.
Vy jste ale měli výhodu v tom, že vám na titul stačila i porážka o dvě branky.
To sice výhoda byla, ale podle mě by bylo zrádné hrát na to, abychom neprohráli o tři góly. O to bylo lepší, když jsme se na to nemuseli spoléhat a zápas jsme nakonec vyhráli.
Říkal jste, že jste si věřili, ale v průběhu zápasu jste v jednu chvíli o pět branek prohrávali a v tu chvíli by měl titul soupeř. Jak jste se cítili?
Nebyla to jednoduchá situace, protože bylo těžké v sobě najít sílu, abychom náskok soupeře zlikvidovali. Podle mě nám pomohlo vyloučení a červená karta Havláta, snížili jsme a když jsme pak viděli podporu našich fanoušků, kteří do Lovosic přijeli, tak jsme si titul snad ani nemohli nechat vzít. Hodně mi to připomnělo náš předcházející zápas v Lovosicích, kdy jsme prohrávali o sedm gólů a snížili jsme na tři. Tenkrát jsme prohráli, teď už ne.
Získali jste tím titul, ač se vám před začátkem nadstavbové části soutěže, ve které hrálo šest nejlepších družstev, asi moc nevěřilo. Navíc hned v prvním kole nadstavby jste prohráli v Karviné.
A na Lovosice jsme už ztráceli pět bodů, což bylo dost. Jenomže právě tenhle zápas nám hodně pomohl. Chybělo nám několik hráčů, bylo nás málo, přesto jsme podali výborný výkon a prohráli jsme o jediný gól. Tehdy jsme si řekli, že když budeme takové výkony opakovat, úspěch musí přijít. Navíc přišel Dan Čurda a začalo se nám dařit.
Kdy se v Dukle začalo mluvit o titulu?
Před sezonou ne, tam bylo cílem hlavně získat nějakou medaili. Základní část byla vyrovnaná, v nadstavbě jsme začali prohrou, ale pak s každou další výhrou jsme si přibližovali nahoru. A o titulu se potichu mluvilo před posledním kolem, kdy jsme šli v tabulce do vedení.
Přímo po zápase byla na vás i na spoluhráčích vidět obrovská radost, jak jste si mistrovskou slávu užili?
Hlavně cesta do Prahy byla nádherná, to se nedá popsat, nic takového jsem nezažil. Byl bych rád, kdybych si něco podobného mohl zopakovat.
Někteří vaši spoluhráči po sezoně Duklu opustí, jak jste na tom vy?
Já určitě ne, mám v Dukle smlouvu na další tři roky a jsem rád, že tam můžu hrát. Na odchod mám snad ještě čas.
