Filip Jícha z Kielu v utkání o třetí místo v Lize mistrů proti polským Kielcím.

Filip Jícha z Kielu v utkání o třetí místo v Lize mistrů proti polským Kielcím. | foto: AP

Jícha hraje o první trofej sezony a přiznává: Už nejsme hlavní favorit

  • 0
Ve svém sportu vystoupal na samý vrchol, přesto teď házenkářskou hvězdu Filipa Jíchu čeká sezona plná novinek. Německý Kiel povede jako nový kapitán do radikální přestavby - nejlepší tým světa tak poprvé za jeho šestileté působení v klubu nebude jasným favoritem na zisk trofejí.

Tu první může získat už v úterý, s Flensburgem se od 20.15 utká o německý Superpohár (zápas vysílá německý Sport 1). "Je to první vážný duel sezony, ale my musíme být hlavně trpěliví. Obměna byla obrovská," říká Jícha. On je nyní jednoznačně největší superstar svého týmu, těmi novými se mají stát velmi talentovaní mladíci, kteří do Kielu v létě přestoupili.

Na začátku přípravy jste v Německu řekl, že máte zatím trochu obavy, jak dokážete naplnit tradiční ambice Kielu - a že za pár týdnů možná budete v tomto směru chytřejší. Jste tedy?
Tři týdny stačily na to, abych pochopil, že hráči, co se mnou budou oblékat dres THW Kiel, mají kvalitu a každý i přes své mládí přináší obrovské znalosti házené. Ale tahle sezona rozhodně nebude odpočinková, nebudeme v klidu vyhrávat. Snad na začátku nezažijeme nějaký brutální skok a nepoztrácíme tolik bodů, abychom pak museli bodovat za každou cenu. Ale stát se může všechno.

Velké změny u házenkářů Kielu

Kdo odešel: Marcus Ahlm (kapitán), Thierry Omeyer (nejúspěšnější brankář poslední dekády), Daniel Narcisse (úřadující Nejlepší házenkář světa), Momir Ilič (po Jíchovi roky druhý nejlepší střelec týmu).

Kdo přišel: Johan Sjöstrand (brankář, stříbrný z her v Londýně), Rasmus Lauge (Dán, už ve 20 letech se stal mistrem Evropy), Wael Jallouz (největší talent Afriky, vůbec první Tunisan v německém velkoklubu).

Předminulou sezonu vás v bundeslize neporazil za celý rok nikdo. Minulou jste rovněž brali titul, vyhráli Německý pohár. Vzhlížíte k těmto časům?
To je náš motor, tam bychom se měli dostat. Úspěchy se dostaví, ale je důležité si uvědomit, kolik času a energie do toho musíme investovat nejen na tréninku, ale i mimo něj. Nesmíme být zakabonění, chce to sportovní trpělivost. Je tu něco, co neuvěřitelně fungovalo poslední dekádu. Teď je potřeba dát stranou veškeré osobní ambice a poddat se cestě za tímhle cílem. Pak se to vrátí mnohonásobně.

Od vedení poprvé natvrdo zní, že nejste hlavní adept na titul. To je nezvyklé, ne? Nebo to může být cesta, jak omlazenému týmu ulevit od tlaku?
Mám na to dva úhly pohledu. Jako sportovec, co házené rozumí, dokážu velmi pochopit slova vedení a manažerů, že letos zřejmě nebudeme favorit číslo jedna. Ale je tu druhý pohled hráče, co bude na palubovce: Já nikdy nepojedu na zápas s tím, že když poběžím trhák a nedám gól, tak to nevadí, když letos nemáme tak vysoké cíle. To nikdy. Budu se snažit tuhle myšlenku vnuknout všem. To, že de facto každý zápas bude maximálně důležitý.

Vaši adepti na bundesligové zlato?
V mých očích Flensburg, Hamburk, Rhein-Neckar Löwen, Berlín a my. Kdo dokáže vyhrávat u těžších soupeřů venku, může pomýšlet na to, že se stane mistrem. Ale taky pořád tvrdím - ať má někdo sebeširší kádr, nakonec se na hřišti rozhodne sedm proti sedmi. Pokud se na tohle upneme, nemáme se čeho bát.

Může vás zisk Superpoháru nakopnout?
Bude to něco něco mezi přípravou a úplně ostrým startem. Pokud nevyhrajeme, svět se nám rozhodně nezboří. Upřímně a realisticky: my zatím ani nemůžeme mluvit o tom, že bychom byli na nějakém procentuálním čísle našeho nejlepšího výkonu, obměna týmu je obrovská.

Na jak dlouho taková práce podle vás je?
To, že začíná liga, rozhodně neznamená, že bychom teď už jen pilovali fajnovosti a maličkosti. Bude to boj o návrat k úspěšnému systému a já i trenér počítáme, že bude pár měsíců trvat. Je to hrozně zábavné, ale zároveň extrémně vysilující.

Berete si vše o to víc, že jste nově kapitánem? Mimochodem, Kiel poprvé od roku 1990 házenkář, který nepochází ze Švédska.

Cítím velkou odpovědnost. Máme za sebou na mé poměry rekordně krátkou a zároveň rekordně intenzivní přípravu - co jde zvládnout za měsíc, zakomponoval náš trenér do prvních dvou týdnů. Kromě tří dnů, kdy jsme měl natažené tříslo, jsem zvládl všechno. Teď jsem sám zvědavý, jak nám to sedne.