Český brankář Martin Galia v utkání proti Íránu.

Český brankář Martin Galia v utkání proti Íránu. | foto: Vít Chalupa/chf.cz

Smlouvu ve Švýcarsku do 40 let? Ne. Chtěl jsem domů, vysvětluje Galia

  • 0
Pokud hledáte někoho, kdo dobrovolně vymění Švýcarsko za Karvinou, tady je. A brankář házenkářské reprezentace Martin Galia pro to má dobrý důvod. „Byla to jediná možnost. Chtěl jsem za rodinou,“ vysvětluje, proč přestupuje ze St. Gallenu do polského klubu Gornik Zabrze – odsud to totiž do Karviné za ženou a dětmi bude mít jen 40 minut autem.

Jeho příběh se u profesionálního sportovce vlastně vymyká. Už v roce 2003 odešel brankář Martin Galia do ciziny: začal ve Švédsku, pak si vydobyl evropské renomé při působeních v německých klubech, poslední tři sezony ztěžuje život střelcům ve švýcarské lize.

Jenže bez manželky i bez děti, bez devítileté dcery a třináctiletého syna.

„Už sedmým rokem jsem sám,“ říká 37letá opora národního týmu. „Ve Švýcarsku mi vždycky vyšli vstříc, dostal jsem v měsíci čtyři, pět dní volna. Jenže jezdit tisíc kilometrů tam a tisíc zpátky... Děti rostou a chtěly, abych se vrátil. A manželka taky, ať nezapomenu,“ usmál se.

Důvod toho všeho? Nejen to, že tehdy Galiův syn začínal chodit do školy. „Taky jsme v Karviné postavili dům a manželka po šesti letech se mnou v cizině cítila, že chce taky domů, seberealizovat se,“ líčí Galia a upřímně dodává: „Ženy to mají v zahraničí trochu těžší. Já byl pořád pryč, na zápasech, manželka s dětmi pořád sama a rodina daleko... Někdy to zvládnout jde, ale my jsme se domluvili, že já budu pokračovat v kariéře a manželka bude zároveň rozvíjet tu svoji.“

Chytal bych klidně do 45 let!

Ve Švýcarsku brankář Martin Galia smlouvu, jež by mu umožňovala chytat do čtyřiceti let, nepodepsal, ale v Polsku si nepohoršil – Zabrze s ním uzavřelo kontrakt na dva roky s opcí, čili by klidně nyní 37letý Galia mohl v profiházené působit jako čtyřicátník. „Možná je to pro mě poslední profesionální kontrakt. Uvidíme,“ nechce se loučit se sportem, jenž miluje: „Pokud budu zdravý, cítím se tak, že bych mohl hrát třeba do 45 let. Ale může se stát, že přijde jedno velké zranění, už se do toho v životě nedostaneš – a konec.“

Ale tenhle život v létě skončí. Nyní se Galia chystá s národním týmem na rozhodující fázi předkvalifikace o MS 2017, Češi potřebují uspět v dvojzápase s Tureckem, aby prošli do letní baráže.

Na tomto srazu je tak stále ještě členem kádru švýcarského St. Gallenu – klubu, jemuž přichystal svým rozhodnutím odejít docela zvláštní situaci.

„V dubnu mi nabídli prodloužení, tříletou smlouvu do mých 40 let! Odmítl jsem a oni byli hotoví, že jsem řekl ne,“ líčí Galia, ale dobré vztahy s celkem, jemuž ve Švýcarsku svými zákroky tolikrát pomohl, zvítězily: „Když jsem jim to vysvětlil, chápali, že rodina je číslo jedna. Vůbec neodcházím ve zlém.“

Tolik se od roku 2003, v němž odešel, v jeho vlasti změnilo... Galia začal rokem ve Švédsku, na nějž nedá dopustit, v Německu s Lemgem vyhrál i evropský Pohár EHF. „Měl jsem štěstí na lidi i na kluby. V křižovatkách kariéry je hrozně důležité se dobře rozhodnout – mně se to dařilo.“

Mimochodem, v roce 2003 ještě Česko ani Polsko nebyly členy Evropské unie, tehdy by denní dojíždění přes hranice bylo poněkud úmorné. Zato dnes?

„Mám to autem 40 minut, celou dobu po dálnici, výborná cesta. Vždyť lidi v Praze dojíždějí autem třeba i hodinu,“ říká Galia a těší se na rodinný život: „Když budu potřebovat odpočinout si mezi tréninky, můžu bydlet v Zabrze na hotelu. Večer se seberu a můžu domů. Ráno dám děti na osmou do školy a když je trénink na desátou, budu mít čas i na kafe.“

O přestup, který by ho konečně zase pevně spojil s nejbližšími, se snažil už loni. Polské angažmá je ideální: nejen blízkostí, ale i rostoucí úrovní tamní ligy, v Polsku tento týden začne i házenkářské mistrovství Evropy a diváci tam obecně míčové sporty mají velmi rádi.

Zabrze hodlá hrát o špici a možná byste nečekali, že Polsko nabízí srovnatelné podmínky jako bohaté Švýcarsko. „Dá se říct, že jsem byl až mile překvapený, jak v Polsku fungují finance,“ oceňuje. „Ale z mé strany o ně tolik nešlo, po 13 letech v cizině jsem si nějaký finanční kredit vytvořit. Chtěl jsem domů. Kdyby šlo hrát v Karviné, klidně bych se vrátil i tam.“

Ano, Galia je vůči severovýchodnímu koutu republiky patriotem s velkým P. Proto snad jeho nového zaměstnavatele překvapilo jediné: že rodilý Ostravan a „životní Karviňák“ Galia neumí polsky... „Mluvit si netroufám, i když něco rozumím. Ale strach nemám,“ říká Galia a doplňuje plán: „Máme sousedy, co polsky mluví, takže když se potkáme v létě na grilovačce, naučím se.“

Což přesně zapadá do jeho (staro)nového života.

Konečně doma, konečně s rodinou.

Další reprezentační přestup: Babák jde do bundesligy

Ještě nedávno raději neříkal nahlas, kdo bude jeho příštím zaměstnavatelem (rozhovor zde). Ale před odletem na kvalifikační duel do Turecka už to Tomáš Babák, střední spojka házenkářské reprezentace, prozradit mohl – od léta bude hráčem německého Bergischer HC, nyní člena bundesligy. „Do Švýcarska jsem šel s tím, že bych se tam chtěl zlepšit a pak se zkusit dostat do Německa. Teď se to povedlo a jsem za to moc rád,“ říká opora St. Gallenu a dodává: „Teď jen doufám, že to bude první liga.“ Bergischer HC je totiž momentálně v nejlepší soutěži planety předposlední a na jaře jej čeká boj o záchranu.