Dominance je dokonána. V lednu 2017 ovládli mistrovství světa házenkářů Francouzi, v prosinci 2017 slaví Francouzky. Příběhy to nejsou zcela identické, přesto ukazují, že v téhle rychlé, tvrdé a zábavné hře momentálně na planetě není lepší země.
„Nejvíc mě těší to, že jsme se dokázali zmobilizovat. Že jsme byli zápas od zápasu lepší,“ radoval se trenér Olivier Krumbholz.
Jeho družstvo totiž začalo turnaj nečekanou porážku od Slovinek, ve skupině ztratilo ještě bod za remízu se Španělkami. Jenže play-off, to už byla jiná a pořádná jízda.
Francouzky postupně odklidily z cesty čtyři těžké sokyně: Maďarky, Černohorky, v boji o finále Švédky a v něm favoritky z Norska.
„Zůstávaly jsme pořád pozitivní. Taky jsme to zvládly fyzicky, neboť do hry mohla kterákoli z nás,“ oceňuje gólmanka Cléopatre Darleuxová.
Což dosvědčuje fakt, že Francouzky sice neměly nikoho v Top 10 střelkyň, zato se pyšnily patrně nejlepší a nejpevnější obranou ze všech.
Důkazem budiž to, že ve finále dynamické Norky rozhodily, nedopustily jejich rychlou hru - a udržely je na vítězném skóre 23:21.
Deník L’Equipe nazval finálový výkon „heroickým“ a kouč Krumbholz hrdě popisoval: „Získat titul mezi muži i ženami, to je vážně fantastický rok.“
Základy je nutno hledat v 80. letech, kdy házená ve Francii zapouštěla kořeny. Pořád to byly časy nadšenecké a amatérské, postupně ovšem vznikl školní systém, který vyprodukoval neuvěřitelně úspěšnou mužskou generaci. Ta od roku 2001 získala - podržte se - dvě zlata olympijská, pět titulů světových a tři evropské! Sbírku doplňují ještě čtyři medaile nižších hodnot včetně stříbra z her v Riu 2016.
„Náš systém, to je něco jako házenkářský sen. Máme v něm stovky dětí. Ve 14 letech pozná ty největší talenty, jež pak zamíří do nejlepších škol ve svém okolí, v nichž zároveň mohou hrát špičkovou házenou,“ líčil po jednom z titulů technický ředitel svazu Philippe Bana.
Francouzi jsou značka snů, snad nejlepší kolektiv „míčovek“, poměřitelný s Dream Teamy basketbalu.
To Francouzky od premiérového titulu v roce 2003 kupily bolavé finálové prohry, padly loni v Riu či na světových šampionátech 2009 a 2011. Teď už nikoli; byly hrdé, soudržné, statečné.
Symbolem je třeba křídelnice Allison Pineauová, s jejíž účastí se po vážném zranění kotníku nepočítalo, ale ona vše stihla a ve finále dala čtyři góly.
Házená nosí francouzský dres, zcela dokonáno ale není - ženám dál chybí titul z Eura. Tak za rok?
