Jak vypadaly plzeňské zápasy?
Přišlo 600 diváků a rozhodčí domácím trochu stranili a nebyli jsme schopni v sobotu vyhrát. Podobné to bylo i v neděli. Hráli jsme tak, abychom udrželi emoce a rozhodčí neměli šanci. I tak to bylo hodně vypjaté, v prvním zápase jsme obdrželi osm, ve druhém jedenáct karet.
Západní Čechy jsou baštou národní házené. Jak to berou místní?
Diváci za námi přišli po ceremoniálu, uznali, že jsme si zasloužili vyhrát, to bylo příjemné, ale samozřejmě, že se jim to nelíbí. Vždyť devět z dvanácti družstev je z Čech a rivalita je velká.
Prožívá brněnská národní házená momentálně zlatou éru?
Asi ano, máme kluky mezi 27 a 30 lety, jsou zralí a zkušení. Dokážou si poradit a možná ještě tři čtyři roky bychom mohli získávat medaile.
Kde se vzalo výjimečné mužstvo, vždyť před šesti lety jste teprve postoupili ze druhé ligy?
Je potřeba kluky přesvědčit, aby dělali všechno správně a přijali tvrdý dril. Bylo potřeba najít i vhodné typy, které nemusí mít ani supertalent. Jsou tu čtyři kluci z Drakenu, tři z Moravské Slavie, po jednom z Přerova, Rokytnice. Postupně jsme to poskládali, máme i dva vlastní odchovance.
Je z 1. NH stabilní klub na brněnské sportovní scéně?
Určitě, máme dobrou mládežnickou základnu a dobré zázemí.
