V květnu 2017 jej policisté našli na Floridě spícího za volantem nastartovaného auta, načež omámený výbušným koktejlem medikamentů (Vicodin, Dilaudid, Xanax, Ambien) a marihuanou bosý vrávoral po silnici a nesrozumitelně mumlal.
Připomínal oživlou mrtvolu. Tvář oteklá, tělo poničené, vlasy na temeni rychle řídnoucí. Málokdo věřil, že plešatící zombie ještě někdy opráší svou notně zašlou slávu.
A přece se v neděli Woodsovou zásluhou zatřásl sportovní svět. Do Česka, kde golf zdaleka není populární jako v Severní Americe nebo západní Evropě, dorazila jen mírnější vlna vzrušení. V epicentru dění v Atlantě a snad ve všech koutech USA, ovšem mezi sportovními odborníky i fanoušky zavládlo čiré nadšení.
Tiger je zpět!
Woods znovu vítězí!!
Osmdesátý triumf v kariéře!!!
Po více než pěti letech neboli 1876 dnech znovu vyhrál podnik PGA Tour. A ne jen tak ledajaký - finále FedEx Cupu neboli Tour Championship. Jen dva tituly mu nyní scházejí k vyrovnání rekordu váženého krajana Sama Sneada.
Jednou zbožňovaný, později opovrhovaný muž dokonal jeden z nejúžasnějších sportovních comebacků v dějinách. Když na hřišti East Lake po odpalu mašíroval k poslední jamce, odložil pekelně soustředěný výraz, prohodil pár vět se soupeřem Rorym McIlroyem a blaženě se smál.
„Přitom jsem měl na krajíčku a málem se rozbrečel,“ přiznal později.
Býval modlou. Trhákem pro diváky. Nejbohatším sportovcem planety, opěvovanou celebritou. Co se však kolem něj strhlo v neděli v samém závěru sledovaného klání, kdekoho šokovalo. Davové šílenství připomínalo start maratonu, náboženské procesí a rockový festival zároveň.
Za Woodsem se valily tisíce návštěvníků areálu, někteří sprintovali, aby u greenu obsadili co nejvýhodnější pozice. Jiní s mobily nad hlavami zkoušeli aspoň zdálky zachytit chlapíka kráčejícího v červeném tričku, které si jako obvykle oblékl na závěrečné kolo.
Z houfu se střídavě ozývalo skandování „Ti-ger“ a „U-S-A“. Spousta osobností jásala a dojímala se u televizí. Twitter bublal obdivnými a blahopřejnými vzkazy.
„Jsem na něj nesmírně pyšný,“ napsal legendární Jack Nicklaus. Díval se americký prezident Donald Trump, kanadský hokejový démon Connor McDavid, plavecký fenomén Michael Phelps či tenisová šampionka Chris Evertová. „Úžasný zážitek cestou na poslední jamku. Tolik vzrušení!“ žasl McIlroy.
„Co se dělo na osmnáctce, bylo bláznivé. Nikdy jsem neviděl nic podobného,“ připojil se Billy Horschel, v Atlantě o dvě rány druhý.
Též dvaačtyřicetiletého Woodse pohltilo kouzlo okamžiku. Sálalo z něj štěstí. Po loňské čtvrté operaci zad měl mnohem přízemnější cíle: „Mé tělo připomínalo vrak. Chtěl jsem se jen zbavit bolesti. Cítil jsem se, jako bych se neúčastnil vlastního života. Na golf jsem ani nepomyslel.“
Woods v Atlantě |
Prošel očistcem. Hanbou a utrpením. Kurýroval se ze závislosti na sexu i na lécích. A připomněl velkolepé návraty boxera George Foremana, tenisty Rogera Federera či hokejisty Maria Lemieuxe, borců, kteří se po delších pauzách dokázali znovu dostat do špičkové formy.
Nevlídná ždímačka osudu jej vyplivla s pomačkanou tváří a prořídlou kšticí. A taktéž s vřelejší duší.
„Osmdesátý titul získal jako jiný člověk,“ uvedla stránka ESPN. „Milejší a laskavější, nabízející pokývnutí hlavou a oční kontakt, jímž se dřív vůbec nezatěžoval.“
„Býval solitérem, jenž s protivníky i novináři komunikoval jen skrz masku, která nepropouštěla vášně ven a nikoho nezvala dovnitř,“ píše agentura Reuters.
Dosud nikdy nepřálo Woodsovi vítězství tolik lidí. I proto mohl v Atlantě s klidným svědomím vzpomenout na zesnulého otce: „Taťka by na mě dneska byl hrdý.“
