Zvlášť patrné je to při krátké hře kolem greenu a při patování. Jen puntičkář trvá na pořadí podle vzdálenosti míče od jamky. I dohrávání krátkých puttů mimo pořadí urychluje hru.
Pravidla to totiž povolují. Hra mimo pořadí není trestná, i když obecně je na řadě vždy ten hráč, jehož míček je od vlajky nejdál.
Kdo někdy hrál s člověkem, který provádí před odpalem různé cviky, dechové i další, desetkrát si cvičně švihne a nakonec vymění hůl, poznal skutečně jemné umění zdržování golfové hry.
Je to často někde na hranici, není to přesně postižitelné, zato velmi protivné.
Je to přechod k opravdu "tvrdým" prohřeškům proti tempu. Patří sem třeba vyžínání trávy před úderem v roughu. To když hráč udělá v okolí balonu tolik cvičných švihů, že si tím vytvoří takovou maličkou fairway. Ono se to z ní hraje o moc líp...
Durchšlágy alébrž prošvihy hru zdržují taky a bývá to dvojnásobný prohřešek. Když golfista máchne nad míčem, aniž by se ho dotkl, a nepočítá si za to ránu, je to proti pravidlům. Nebyla to vlastně cvičná rána? Ne, nebyla, docela dobře se to pozná.
Pokopnutí míčku je vcelku zbabělá a opovrhovaná, leč některými hráči často využívaná cesta, jak se dostat do hratelnější pozice. Hru mohou zdržet dohady s partnerem, který si toho všimne.
A konečně tu máme i prohřešky, při nichž jde jejich pachatelům zdánlivě o zrychlení hry. Distingovanější metoda, jak si pomoci k lepší pozici, je zvednout míček k identifikaci. To dělají ti, kteří velice spěchají ke svému míčku, vítězoslavně ho zvednou nad hlavu a s výkřikem "jo, je to můj" ho položí jen velmi přibližně do těch míst, kde původně ležel.
A pak je tu neadekvátní nátlak rychlejšího flightu na pomalejší. To když přiletí míček za paty hráče připraveného k odpalu. Většinou už vlastně neletí, jen se kutálí, ale přesto je to přinejmenším neslušné.
A jeden prohřešek navrch - zakřičet "fore", když balon v pohybu ohrožuje nic netušícího golfistu vpředu, se taky někdy zapomíná.