Golf byl pro teenagera z Polabí díky své blízkosti něčím samozřejmým, zároveň ale neobyčejným. I proto, že se ve staré klubovně hrával gotes a promítalo pašované porno. Ale hlavně proto, že dával příležitost k tušení existence jiných světů než byl ten jeden, jakým obec se 450 obyvateli tehdy žila.
Golfisté tehdy tvořili zvláštní pospolitost. Členem poděbradského klubu byl sice člověk s pravděpodobně nejvulgárnějším slovníkem v české kotlině, ale respektovali ho i Pražáci, kteří svými auty vozili do regionu chuť velkých peněz i pachuť způsobu, jakým si k nim za socialismu museli dopomoci.
Po začátku mé externí spolupráce s deníkem Svoboda byl tento středočeský list, vydávaný společně KNV a KV KSČ, dost možná nejgolfovějším periodikem v republice. I Rudé právo mělo dokonce redaktora aktivním golfistou, ale to už bylo příliš na očích, na stránkách celostátní "tribuny lidu" se zprávám o golfu tolik nedařilo.
Díky zájezdům na turnaje a šampionáty poznala choťánská parta západočeský lázeňský cvrkot, poháněný už tehdy z velké části markami. Státní směnárny je samozřejmě nikdy neviděly.
Taková golfová recepce v Grandhotelu Moskva (předtím a teď už zase Pupp) byla školením třeba v tom, jak vystihnout dobu, kdy už se občerstvení nepodává zdarma. Sklenka sektu za padesát korun znamenala, že s bublinkami jejího decilitrového obsahu vyšuměl i honorář za dva objednané články.
Karlovy Vary zápasily s bolševníkem obecným v době předlistopadové i po ní. Rozdíl byl v tom, jak o něm informovat. Vpašovat do novin slovo bolševník, byť se jednalo a stále jedná o přírodopisný název, bylo nicotnou hříčkou. Ale v době, kdy Národní divadlo muselo z hereckých replik škrtat slovo černobýl, to bylo i trochu dobrodružné.
A s dávkou představivosti se dalo za formu vzdoru považovat i veřejné přihlášení se ke golfové víře na vojenské katedře Univerzity Karlovy. Ano, na té, jejíž školicí centrum sousedilo s tehdejšími devíti jamkami v pražském Motole.
Jak by bylo lze zapomenout na komentář onoho majora od průzkumníků ke sporu mezi klubem a armádou o tamní pozemky. "Golf je asi důležitější než obrana vlasti," děl ten muž rozhořčeně a spravedlivě, když socialistický erár věnoval golfistům půdu, kam on, učňovsky vzdělán, vodil své vysokoškolské žáky učit se zakopávat polní lopatkou.
Bylo to poučné. Prodejný režim, který dovolí lobbistům buržoazního sportu proniknout do vlastních struktur, byl pravděpodobně odsouzen k zániku.
