Devatenáctiletá rodačka z Přerova, jejíž kariéra strmě stoupala (ve dvanácti hrála soutěže dospělých), má na kontě řadu mezinárodních úspěchů v týmových a individuálních soutěžích Evropy. Letos přidala první výrazný výsledek také za mořem.
V lednu jste na jednom turnaji prohrála v play-off. Jaké to bylo?
Bylo to v Arizoně, tam se hraje turnaj Silver Bell, je to obdoba Orange Bowlu na Floridě, jen na druhé straně Ameriky. Hraje se ve věkových kategoriích, ale také o celkového vítěze, a já prohrála na první jamce rozehrávky. Byla jsem velmi spokojená, protože jsem předtím hodně trénovala a hrála málo turnajů.
Měl váš výsledek velký ohlas?
Jo, jo, jezdí tam hodně koučů, pozorují hráče. Ptali se mě, jestli jsem si už vybrala školu. Byla jsem i ráda, že jsem mohla takhle reprezentovat Česko a ukázala, že i zahraniční hráči tam dokážou zahrát. Oni uznávají, že někdo dokáže odjet od rodiny v Evropě. Mnoho lidí říkalo, že jsme odvážní, že by to sami neudělali. Myslím, že hodně lidí tam už teď ví, kde Česká republika je, to jsem jim hned ujasnila. Naučila jsem je i pozdravit česky.
Dva roky aklimatizace
Mohla byste pro ty, kteří o tom nevědí nic, nebo jen málo, popsat život golfistky ve Spojených státech?
Dva roky jsem tam studovala střední školu. Byla soukromá, jen holčičí, vlastně takové přípravné gymnázium na vysokou školu. Za každý předmět se vám přenesou takzvané kredity na vysokou školu. Jsou holky, které jich mají tolik, že přecházejí rovnou do druháku. Můj běžný den vypadal tak, že jsem vstávala v šest hodin, vyjížděli jsme tak v 6:40 a ve škole jsem musela být v 7:50. Vyučování bylo do půl třetí, kolem čtvrté jsem se dostala domů. Šla jsem do šesti až do půl sedmé trénovat. Večer jsem se učila.
Přáli ve škole sportu?
Bylo ho tam dost. Mohla jsem si vybrat jakýkoli sport, ale nebylo to profesionálně zaměřené. Sezona golfu tam trvala čtyři měsíce. Hráli jsme čtyřikrát týdně turnaje na devět jamek, protože po škole nebylo tolik času. Po zbytek sezony měl každý prostor na individuální turnaje a trénink. Měla jsem ty dva roky vlastně na to, abych se aklimatizovala.
Dá se porovnat náročnost studia u nás a v Americe?
Já jsem v Česku studovala obchodní akademii v Ostravě. I když máte individuální plán, je tam časově náročné spojit studium s golfem, protože ten je náročný na cestování. Byla jsem velmi šťastná, že jsem měla učitele, kteří věděli, že nechodím za školu, ale že to vždycky nějak dohoním. Myslím, že když cizinec přijde do Spojených států, půl roku si zvyká na prostředí a na jazyk. Tím je to těžší, ale pak si zvykne. Na všechno se dá zvyknout.
Jaké jste měla zázemí?
Byla jsem u hostitelské rodiny, každý rok u jiné. V obou byli golfisté, takže věděli, co to obnáší. Poznat tu kulturu, třeba Vánoce v Americe, to bylo zajímavé.
Počasí jste asi měla golfově přijatelné.
Byla jsem ve Phoenixu v Arizoně, tam je celoročně velmi hezky. V zimě patnáct, občas zaprší, ale většinou krásně, třeba čtyřicet stupňů. V tomhle období i pětačtyřicet. Ale sucho, takže člověk se potí a ani mu to tak nevadí. Tady je třicet a už to na mě doléhá.
Nabrala jste tam dost golfových zkušeností?
Na profesionálním turnaji, který se tam hraje, jsem dělala scorekeepera Philu Mickelsonovi, to bylo super. Je to velká šou.
Jak vypadal váš osobní trénink?
To byl problém, měla jsem trenéra tady a spolupráce třeba přes skype není taková. Cítím na sobě, že trenér mi chyběl. Trenéři tam jsou, ale ono dlouho trvá, než vás trenér pozná, než pozná váš švih, co vám sedí a co ne. Spolupracovala jsem tam s jedním jen na krátké hře. Vypadla jsem i z turnajového prostředí. Neměla jsem tam auto, takže to bylo trošku složitější.
Do první divize
Teď přecházíte na univerzitu, to by mělo pomoci i vašemu golfu, ne?
Ano. Budu bydlet na koleji, jdu do jiného státu, vybrala jsem si psychologii na A&M University v Texasu. Jako se tady hraje extraliga, tak tam jsou divize 1, 2 a 3. Tahle škola je v divizi 1 a jsou osmí. Úroveň je velice dobrá a jsem ráda, že jsem se tam dostala. Golfová sezona je tam delší, hrají mnoho turnajů, pořád se tam trénuje.
Musela jste splnit nějaké výkonnostní podmínky?
Cizinec musí dělat anglický test. Je to tak, že buď si vás ta škola všimne, nebo vy ji oslovíte, jedete se podívat, jak to tam vypadá. Oni se třeba zajímají o výsledky z minulých let, většinou jsou velmi vstřícní, pokaždé vám dají šanci.
Čekala jste, že budete nominována na mistrovství Evropy?
Trošku jsem s tím počítala, moc jsem si přála hrát na mistrovství Evropy v Česku, to je trochu jiný pocit. Je to zajímavé, dát se zase dohromady s holkama, které jsou tady, a poznat, jak se to tu změnilo.
Sledujete vůbec ještě evropský žebříček?
Moc ne, nestihnu odehrát moc turnajů. Už mám zase jinou cestu.
Konkurence v USA je asi větší. Máte plány, jak se v ní prosadit?
Pro mě byla vždycky velkým snem LPGA Tour. Budu se snažit jít k tomu co nejblíž, dělat pro to všechno. Vybírala jsem si školu proto, že i ostatní holky to chtějí zkusit, v týmu budou stejné zájmy.
Takže tuto cestu doporučujete i dalším?
Záleží na každém. Kdo si myslí, že je to pro něj lepší tady, ať zůstane. Tam bude muset změnit životní styl, záleží i na štěstí.
