Ve formuli 1 předvádí své řidičské umění od roku 2002, kdy přišel jako čerstvý mistr evropské formule 3. Plán byl takový, že po roce nebo dvou testování se posune do závodního kokpitu.
Nikdy se mu ale nepodařilo sehnat dostatečné množství sponzorů, aby povýšení realizoval. Rok se s rokem míjel a kromě dvou nepovedených závodů za Minardi a jednoho pokaženého za Hondu, stále jen testoval. Brzo si vysloužil nálepku věčného zkušebního jezdce a měl čelit osudu, jaký potkal Lucu Badoera ve Ferrari nebo Alexandra Wurze v McLarenu.
Náhoda tomu ale chtěla, že Hondě vznikl v seriálu B-tým a jeho vedení po několika pokusech usoudilo, že japonský pilot alespoň přiměřených kvalit Takumy Satóa prostě neexistuje. Aguri Suzuki musel sáhnout po zrzavém Angličanovi.
Když vstoupíte do motorhome stáje Super Aguri, který se kvůli nulovému bodovému zisku v loňském ročníku nachází na samém konci paddocku, hned vás napadne, že Davidson není nenápadný jen (alespoň prozatím) svými výkony.
Kolem rozesmátého Satóa se tlačí dav japonských žurnalistů, zatímco vedle u stolku rozvážně hovoří osmadvacetiletý Davidson s jedním britským novinářem, na kterého pravděpodobně nezbylo místo při rozhovoru s Jensonem Buttonem, který sedí opodál v robustnějším sídle týmu Honda.
V Británii jste až jezdec formule 1 číslo tři. Někteří lidé vás ani neznají. Neštve vás to?
To je pravda. Ale otázka je, jestli to je pro moji kariéru minus nebo plus. Beru to tak, že na sobě pracuju a snažím se někam dostat. Pro tuto fázi je lepší mít klid. Samozřejmě, že je pěkný být slavný, ale nic se nesmí uspěchat. Nyní se soustředím pouze na to, abych podával co nejlepší výkony za volantem.
Nežárlíte na Lewise Hamiltona, který je ve formuli 1 proti vám jen chvilku?
Ne, určitě ne. Za prvé na to nemám povahu, za druhé si myslím, že si to zaslouží. McLaren je špičkový tým a on je opravdu rychlý.
Jak rychlý by jste byl vy v McLarenu?
V McLarenu bych vyhrával. Tím jsem si jist.
Letos máte zatím o něco horší výsledky než váš týmový kolega Takuma Sató. Čím to je?
Musíte si uvědomit, že je v týmu déle než já. Navíc má víc zkušeností se závody formule 1 a lépe zná okruhy. Zatím je čas. Až ve druhé sezoně půjde o spravedlivé porovnání.
Ale v Monaku jste už jezdil...
Jsem velmi rád, že jsem mohl loni a v roce 2004 v Monaku v rámci velké ceny testovat. Je to zkušenost k nezaplacení. Tenhle okruh se prostě nedá naučit na počítači a mám proti úplným nováčkům určitě velkou výhodu.
Tento rok Bridgestone představil zcela nové pneumatiky. Musel jste kvůli nim změnit jízdní styl?
Ano, ano. Velmi. Ten rozdíl je obrovskými a s loňskými micheliny se nedají v žádném z parametrů srovnávat. Průjezdy zatáčkami musejí být zcela jiné. Máme zde sice ´superměkkou směs´, ve skutečnosti je však tvrdší než loňská ´tvrdá´.
To platí i v Monaku?
V Monaku je podle mě ten rozdíl znát víc než kdekoli jinde. Povrch dráhy je tady totiž více kluzký a jízda zde vyžaduje přesnější řízení než jinde.
Dnes v trénincích jste ale patřil mezi jezdce, kteří se zabořili ve Ste Devote do bariéry...
Není to moc povzbuzující, když zakončíte den polibkem bariéry v první zatáčce. Bylo to hodně frustrující, protože do té chvíli jsem byl naprosto spokojen. V autě jsem se cítil skvěle a kolo za kolem se postupně zlepšoval. A pak taková hloupá chyba. Něco na dráze mě rozhodilo.
Věříte si na nedělní závod?
Našli jsme správné nastavení auta a snad jsem na něj dobře připraven. Je pravda, že jsem tady vždy jen kroužil a ani v juniorských kategoriích nezávodil. Ale snad už mám dost zkušeností na to, abych to zvládl.
