| Jaroslav Janiš měl původně jezdit formuli Palmer Audi, v jejíž zimní sérii v Anglii exceloval skvělými výsledky. Jenže Dr. Jonathan Palmer pak soutěž zrušil. Manažer Antonín Charouz vyjednal místo v evropské formuli Renault. Ještě než do ní Janiš nastoupil, startoval s porsche ve FIA GT Championship. Formule Renault se ukázala jako chybný krok. Janišovi se vůbec nedařilo, tým nedokázal nastavit auto, tak jej Charouz "převelel" do formule 3. Janiše čeká polovina sezony v kvalitním mezinárodním mistrovství Německa. Jede za špičkovou stáj Opel KMS. Do prvního závodu v Norimberku se nekvalifikoval, do druhého tamtéž ano a v cíli byl 16. Třináctiletý bratr Erik jezdí úspěšně motokáry. |
Před dvěma týdny jste nastoupil rovnýma nohama do mezinárodního šampionátu Německa formule 3. Je to už čtvrtá kategorie, kterou jste letos prošel, když nepočítáme testování ve formuli 3000. Na psychiku je to asi zápřah?
Doufám, že už je s přestupy konec a budu se moci soustředit jen na formuli 3. Maminka mi nelehký rok předpovídala. Pečlivě studuje horoskopy a zkraje roku mi řekla, že mě letos čeká klikatá cesta, které se ale nesmím zaleknout, musím vydržet a sbírat zkušenosti. Učit se. Tak se snažím.
Vaše nové působiště, švýcarská stáj Opel KMS, je absolutní světovou špičkou. Má za sebou plno mezinárodních úspěchů, prošli ní i piloti Grand Prix. Jací jsou v týmu lidé? A co šéfové Hans Peter Kaufmann a Gianni Bianchi, proslulí hledači talentů?
Lepší tým bych si nemohl přát. Na každém kroku je znát profesionalita. Do prvního závodu v Norimberku jsem nastupoval bez jediného testování a šéfové mi říkali: Vůbec se nerozptyluj myšlenkami na výsledek. Hlavně se v klidu uč a poznávej, oč tady jde. Nejde jen o pány Kaufmanna a Bianchiho. Ihned jsem si porozuměl s mými nejbližšími spolupracovníky - mechanikem a inženýrem.
A co jazyk, jak se v týmu bavíte?
Angličtinou vládnu, ale tou se bavím jen inženýrem a mechanikem. Jazykem číslo jedna je němčina, takže se rychle učí.
Do konce roku vás čeká pět dvojzávodů. Jste vicemistrem německé formule Ford, takže znalost tratí jako když najdete, že ano?
Není to tak jednoznačné. Takže po řadě: Příští víkend závodíme na Hockenheimu, kde se zároveň jede formule 1 i 3000. Já znám jen krátkou verzi, takže dlouhou variantu Grand Prix se záludnými šikanami mezi dlouhými rovinkami poznám až v měřeném tréninku. Pak je Lausitzring, kde jsem v životě nebyl. Následující Nürburgring znám dobře, ale další, rakouský A1-Ring jsem poznal pouze z testování formule Renault. Krátký Hockenheim, kde se jeden finále, znám dobře z testování s formulí 3, ze kterého jsem se zrovna vrátil.
Jak zkušební jízdy dopadly?
Myslím, že docela dobře. Jezdili jsme včera celé dopoledne. Bylo téměř pořád mokro a já jsem z šesti přítomných jezdců zajel třetí čas.
Kolik jste najezdil kilometrů?
Společně s jízdami, kterými jsem tam prošel už minulý čtvrtek, to bylo takových šest set sed set kilometrů.
Žádný větší problém, výlet mimo dráhu?
Naštěstí ne. Postupně jsem se zrychloval.
Svého týmového kolegu Ronnieho Quintarelliho, který také přestoupil z formule Renault, jste v testech porazil?
Při prvních jízdách jsem byl rychlejší o desetinu vteřiny, předvčerem pak o tři desetiny. To mě potěšilo i proto, že se tím snad ukázalo, že ve formuli Renault byl problém v autě a ne ve mně. Ronnie byl totiž v renaultech hvězdou.
Popište hlavní rozdíly v řízení formulí, s nimiž jste letos jezdil?
Nejsnazší a nejpříjemnější bylo asi řízení formulí Palmer a 3000. Oba monoposty jsou tolerantnější k závodníkovi. Když jsem s palmerem udělal chybu, třeba při brždění před zatáčkou, ještě jsem stihl zatočit a příliš jsem neztratil. Třílitrovka je známá perfektním gripem, tedy tím, že na dráze velmi dobře sedí. U formule 3 je to jinak. Vyžaduje naprostou přesnost, ve všem. Stačí špatně přidat plyn, je zle, později zabrzdíte, je zle, uhnete z ideální stopy, je zle. A k tomu nemá takový výkon jako formule 3000, takže nelze jezdit smykem pod plynem.
Ve formuli 3 je prý i dost komplikovaný způsob řazení.
Řadí se v klasické kulise, ale má to jeden háček. Abyste mohl řadit bez ubrání plynu, jako u sekvenčních převodovek, musíte při každém řazení levou rukou zmáčknout páčku, která na mžik vypne motor. Chce to cvik a zase cvik. I touto souhrou obou rukou získáte nebo ztratíte tisíciny vteřiny.
O tom všem často hovořil Tomáš Enge, když jezdil stejné mistrovství, jako vy teď. Nevolal jste mu pro radu?
Ne, to ne. Ale Tomáš se byl podívat v Norimberku a zastavil se. Vyptával jsem se na všechno možné.
A poradil?
Samozřejmě.
Oba jste hlavním koni manažera Charouze. Jste kamarádi či konkurenti?
Jsme kamarádi, ale hlavně se staráme každý o sebe.
Jak jste řekl, dlouhou verzi Hockenheimu, na které budete příští víkend závodit, neznáte. To asi neplánujete, že zajedete velký výsledek?
Na nějaký větší úspěch myslet nemůžu, pořád se budu učit. Ovšem přípravu nepodceňuji. Protože se na velkém Hockenheimu nesmí ani testovat, budu trénovat doma na počítači.
 Jaroslav Janiš, osmnáctiletý závodník z Olomouce, který bude letos testovat vůz formule 1 stáje Prost Acer. |
