Pavel Turek

Pavel Turek - VE FORMULI. Bývalý manažer stáje McLaren a nyní televizní expert Pavel Turek si zkusil ve Francii jízdu v monopostu formule 1 při akci, kterou organizoval tým Renault. | foto: Archiv Pavla Turka

Když vám za zády přistává bojový letoun, jak si expert na formuli vyzkoušel praxi

  • 2
Moje krev zažívá neskutečný příval adrenalinu. Největší, jaký jsem kdy zažil. Ze silné vibrace a řevu motoru se mi chvějí ruce. Motor za mnou burácí, 750 koní je znát, dělí je ode mě pouze úzká přepážka.

Včera pršelo, ale trať stihla oschnout. Nic už nebrání, aby se mi splnil velký sen: projet se v monopostu formule 1.

Využívám šance, kterou mi dává program testovacích jízd stáje Renault. Je úterý a jsem na okruhu Paul Ricard v Le Castellet, na němž testují všechny týmy F1.

Okruh patří Berniemu Ecclestonovi (šéf formule 1). Je absolutně bezpečný. S chybou jezdce se počítá.

Než nás posadili do kokpitu formule, museli jsme projít tréninkem. Bylo třeba poznat i okruh a najít si stopu. Stará se o nás asi 35 lidí. Od mechaniků, inženýrů až po fyzioterapeuty, kteří nás musí rozcvičit.

Šíje dostává při přetížení v zatáčkách zabrat.

Model formule není úplně aktuální. Je v něm desetiválec, třílitr. Snížili nám otáčky. Ale ponechali veškerý výkon. K dispozici máme kontrolu trakce, aby nedocházelo k protáčení zadních kol.

Hned když mi nastartovali motor, lekl jsem se. Bože, to je rámus. Varovali mě, ale něco takového jsem nečekal. Mám pocit, jako by za mnou přistával bojový letoun.

Ale to už konečně vyrážím na trať. Nejhorší je s formulí se rozjet. Když se mi to povede, ohromuje mě brutální akcelerace.

Jenže už brzdím. Stabilita v zatáčkách je neuvěřitelná, můžete jet opravdu rychle. Fungují vůbec fyzikální zákony? Myslíte si, že se musí formule odlepit od asfaltu a skončit někde mimo trať.

Ale ani se nehne. Odstředivá síla je ovšem obrovská. Hlava mě táhne na druhou stranu. Spolu s helmou váží normálně až 15 kilo. Jezdcům formule 1, kteří zažívají přetížení 4 G, se váha zvýší čtyřikrát. U nás je to tak polovina. Hlavu nakláním do protisměru, aby byla odstředivá síla co nejmenší. Pro netrénovaného člověka je to hodně náročné. Stačí se podívat na jezdce formule 1, jak mají někteří širší šíji než samotnou hlavu.

Měli jsme nastavenou maximální rychlost na 280 kilometrů v hodině. Dostal jsem se však nejvýš na 240. Byly tam dvě dlouhé rovinky, ale pro mě nebyly dostatečně dlouhé.

Časům profesionálních jezdců jsem byl na míle vzdálen. A to jich je na trati dvacet, navíc – jako teď v Monaku – jedou mezi svodidly. Mám k nim o to větší respekt.

Objíždíme dvě kola. A je konec.

Byl to pro mě velký zážitek. Později jsem o něm mluvil s Davidem Coulthardem (pilotem stáje Red Bull). V nadsázce mi říká: "Važ si toho. Vůz fomule 1 si vyzkoušelo méně lidí, než se jich podívalo do vesmíru."


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž