Villeneuve proti Pironimu, Mansell kontra Piquet a navrch souboje Prosta se Sennou na neuvěřitelně výkonných monstrech. Osmdesátá léta byla zlatou érou Formule 1. Zášť a soupeření těchto velikánů dalo závodům i atmosféře kolem obrovský náboj. Rivalita a touha po vítězství je vedla až na pokraj smrti.
Jestliže povedený film Rivalové tak trochu degradoval ryzí přátelství dvou velkých jezdců sedmé dekády Nikiho Laudy a Jamese Hunta, osmdesáté roky přinesly hned několik závodnických kontroverzí.
Formulová éra osmdesátých let začala vlastně už o pár let dříve. Plíživá revoluce totiž přenesla celý sport do podoby, která už se vzdáleně začala blížit moderním časům. Byly opouštěny nebezpečné klasické okruhy formátu starého Nürburgringu, amerického Watkins Glenu nebo španělské Jaramy, jiné jako Monza nebo Spa byly přestavovány a zpomalovány.
Monopostům rapidně dodal na rychlosti zázračný přísavný efekt, kterým v roce 1978 zdemolovaly konkurenci zlatočerné Chapmanovy Lotusy a především znovuobjevený vynález, který udal zběsilé tempo osmé dekády – turbo! Jím poháněné vozy postupně dosáhly až na 1400 koní. Pomalu také končila doba garážistů, tedy malých týmů, které stavěly své vozy ve velmi skromných podmínkách s osvědčeným paketem sestávajícího z motoru Cosworth DFV a převodovky Hewland.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
